Když se v brzkých hodinách sobotního dne 25. dubna začínali scházet na parkovišti u kina účastníci dalšího výletu z letošního PUTOVÁNI ZA SLUNÍČKEM, probouzela se Dobruška do chladného rána ozdobeného prvními slunečními paprsky.
Opočno a Třebechovice pod Orebem byla další nástupní místa, kde se zaplnila volná sedadla v autobuse a naše velká parta byla kompletní. My jsme se tak mohli vydat na první zastavení z připraveného programu tohoto dne.
Cesta utekla rychle a pan řidič už hlásil, že můžeme vystupovat a ukázal nám směr, kde najdeme náš cíl. K němu vedla upravená cesta lemovaná z obou stran krásnými lesy a dlouhá asi 400 metrů. Její zdolání jsme si zpříjemnili odpovídáním na otázky ze života lesních živočichů. které byly napsány na okraji celé trasy.
Netrvalo to dlouho a už jsme viděli dým, stoupající k nebi a naše těšení na nevšední zážitky nabíralo na síle. Najednou se před námi ukázala podivná chaloupka a z jejího okénka nás vítala paní recepční. Po celém dvoře visela spousta pavučin, pověšené tady byly různé hadry. Poprvé jsme spatřili i menší, ale i větší čerty a čertice, kteří si nás nedůvěřivě prohlíželi. Teď už nám všem bylo jasné, že jsme na správném místě, zvaném ČERTOVINA. Jeden z nich najednou zabouchal na bránu a už byly slyšet nejen kroky, které se přibližovaly. Pozorně jsme ale naslouchali i hromovému hlasu, který byl slyšet stále blíž a blíž. Brána se otevřela a my spatřili čertici, která se hned ptala, jací lidští červi ruší jejich život v podzemí. Nakonec se nechala přemluvit a pozvala celou naši výpravu do hloubky 12 metrů, kde má své sídlo samotné peklo. První naše zastavení bylo kousek za vstupem a my se od staré čertice dozvěděli historii tohoto místa. Navštívili jsme čertovskou školu, kde si děti, které byly účastníky té naší velké party sedly do lavic a čertí učitelka si je vyzkoušela z několika předmětů, které musí malí čertíci umět. Dospěláci ale nezaháleli a měli možnost vyzkoušet si některá mučidla pro hříšníky.
Pak už byly slyšet jen velké hromy, protože jsme došli do místnosti, kde na svém velkém křesle odpočíval samotný LUCIFER. Naše čertí průvodkyně mu představila pozemské bytosti a vládce pekla si nás už měřil svým ohnivým pohledem. Několik z nás si zvážil na vahách, pod kterými hořel oheň, aby zjistil, jak těžké jsou naše hříšné duše. Nezapomněl připomenout, jak v jedné pohádce dopadla Dorota Máchalová. Někteří z nás mají své duše čisté jako čerstvě napadaný sníh, ale někteří by možná nějaké to smítko na té své duši našli, pokud by zavzpomínali, a tak jsme se raději ještě s Luciferem vyfotili a honem se rozloučili. Co kdyby náhodou začal číst v pekelné knize hříchů. Však to znáte sami, nikdy neříkej nikdy!
Další putování peklem vedlo do chodby sedmi hříchů. Ty známe jen z doslechu, a proto jsme touto úzkou chodbou prošli bez problémů a za odměnu jsme se ocitli v čertí kavárně. Mnozí neodolali a pravou čertovskou kávu ochutnali i s voňavým štrůdlem. Pak už hurá na povrh zemský, užít si posezení v PEKELNÉM ŠENKU.
Přesto, že se říká, co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí, tak my jsme po návštěvě ČERTOVINY v plném počtu seděli v autobuse a mířili do hotelu SLÁVIE v TRNOVÉ KAMENICI, kde pro nás byl domluvený oběd.
Tím ale naše sobotní zážitky ještě nekončili, protože už jsme se těšili na další návštěvu. Tou byl skanzen VESELÝ KOPEC. Někdo si šel projít areál skanzenu, někdo zůstal dole a čas vyměřený pro prohlídku si užil v restauraci, u něčeho dobrého.
Odpolední čas se posunul na 16:00 hodin, když náš milý pan řidič startoval svůj autobus a na nás už čekala jen cesta domů, kam jsme si odváželi mnoho nových zážitků. Ještě cestou jsme si vyprávěli o dnešních zážitcích a určitě ne smutkem, že výlet končí.
Naše letošní PUTOVÁNÍ ZA SLUNÍČKEM je teprve na svém začátku a my se už nemůžeme dočkat dalších výletů, které pro nás Renata s Petrem připraví.
A že se máme na co těšit, o tom nikdo z nás ani chvíli nepochybuje.
Renata Moravcová
