V posledních měsících se v České republice intenzivně diskutovalo o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu, zejména o způsobu jejich financování. Debata se vedla nejen mezi politiky a odbornou veřejností, ale také v orgánech, které zastupují zájmy televizních a rozhlasových diváků a posluchačů.
Také na jednání Divácké rady České televize zazněl návrh přijmout stanovisko, podle něhož jsou koncesionářské poplatky jedinou zárukou nezávislosti a objektivity veřejnoprávních médií. Zástupce Rady seniorů České republiky se při projednávání tohoto návrhu zdržel hlasování. Důvod byl jednoduchý. Zástupce organizace zastupující desetitisíce členů nemůže rozhodovat pouze podle svého osobního názoru. Jeho povinností je znát postoje těch, které zastupuje. Proto se Rada seniorů nejprve obrátila na své členy a zjistila jejich názory na objektivitu České televize a Českého rozhlasu, jejich financování, nezávislost i kvalitu vysílání. Teprve na základě těchto zjištění může zodpovědně prezentovat stanovisko seniorů při dalším jednání.
Z tohoto důvodu vzniklo dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo 813 respondentů z celé České republiky. Jeho cílem nebylo obhajovat ani odmítat konkrétní způsob financování veřejnoprávních médií, ale zjistit skutečné názory seniorů na otázky, které jsou v současnosti předmětem veřejné diskuse – na objektivitu České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo), jejich financování a případným dopadům změny systému financování na nezávislost a kvalitu veřejnoprávních médií.
- Počet respondentů: 813
- Nejpočetnější věková skupina: 70–75 let (222 respondentů; 27,44 %)
- Druhá nejpočetnější skupina: 75–80 let (205 respondentů; 25,34 %)
Vnímání objektivity České televize a Českého rozhlasu
Výsledky ukazují, že respondenti hodnotí objektivitu veřejnoprávních médií poměrně kriticky. Česká televize je obecně vnímána kritičtěji než Český rozhlas. Řada respondentů sice připouští, že některé pořady jsou objektivní, celkově však převažuje názor, že zpravodajství není zcela vyvážené.
Také otevřené odpovědi potvrzují, že nejčastější výhrady směřují právě ke zpravodajství. Opakují se názory, že zpravodajství je jednostranné, politicky zaujaté nebo že nedává prostor různým názorovým proudům. Tyto postoje se v komentářích objevují výrazně častěji než kritika samotné televizní nebo rozhlasové tvorby.
U České televize převažuje nedůvěra, tu jí vyjádřilo 415 respondentů, tedy 51,3 %. Pozitivně hodnotilo objektivitu a nezávislost ČT 345 respondentů, 42,6 %.
U Českého rozhlasu je společnost prakticky rozdělena: 338 respondentů hodnotí objektivitu spíše pozitivně a 334 spíše negativně. ČRo tedy nemá tak výrazný problém s nedůvěrou jako ČT.
Názory na financování veřejnoprávních médií
Otázky zaměřené na financování ukazují, že respondenti nejsou v této oblasti jednotní. Na otázku, zda by financování ze státního rozpočtu vedlo ke ztrátě nezávislosti ČT a ČRo, odpovědělo:
- 50,68 % respondentů ne,
- 31,89 % respondentů ano,
- 16,81 % respondentů zvolilo odpověď nevím.
Přestože většina respondentů nepředpokládá přímou ztrátu nezávislosti, téměř třetina ji považuje za reálné riziko. Výsledky tedy ukazují, že otázka financování veřejnoprávních médií je společensky citlivým tématem a názory veřejnosti jsou rozdělené.
Podobný obraz přinesla také otázka týkající se kvality vysílání po případném zrušení koncesionářských poplatků. Největší část respondentů (46,11 %) se domnívá, že změna financování kvalitu vysílání neovlivní. Přibližně třetina respondentů (33,00 %) však očekává negativní dopad na kvalitu programu, zatímco téměř pětina (19,28 %) nedokáže tuto otázku posoudit. Respondenti tedy častěji nepředpokládají automatické zhoršení kvality ani ztrátu nezávislosti, současně však existuje významná skupina respondentů, která tato rizika vnímá.
Mezi lidmi, kteří hodnotí ČT jako převážně neobjektivní či nezávislou, 73,5 % zároveň nevěří, že financování státem způsobí ztrátu její nezávislosti. A 67 % této skupiny nevěří ani tomu, že zrušení poplatků sníží kvalitu vysílání.
Naopak mezi respondenty, kteří ČT hodnotí pozitivně, se 61,2 % obává ztráty nezávislosti při financování státem a stejných 61,2 % očekává dopad na kvalitu vysílání.
Otevřené odpovědi pak poskytují hlubší pohled na postoje respondentů. Nejčastěji se opakovala následující témata:
- kritika objektivity zpravodajství ČT, zejména obvinění z jednostrannosti nebo politické zaujatosti,
- nesouhlas s povinností platit koncesionářské poplatky, zejména u respondentů, kteří veřejnoprávní média nesledují,
- požadavek větší kontroly hospodaření ČT a ČRo a transparentnějšího využívání finančních prostředků,
- kritika programové skladby, zejména opakování starších pořadů, vysokého podílu kriminálních seriálů nebo nedostatku zábavných a vzdělávacích pořadů,
- nespokojenost s kvalitou zpravodajství, kterou někteří respondenti spojují s celkovým poklesem důvěry ve veřejnoprávní média.
Vedle kritických názorů se však objevují také opačné postoje. Část respondentů zdůrazňuje, že zachování koncesionářských poplatků představuje důležitou záruku nezávislosti médií veřejné služby. Tito respondenti upozorňují, že financování ze státního rozpočtu by mohlo zvýšit politický vliv na obsah vysílání a oslabit svobodu médií.
Vliv změny financování na nezávislost a kvalitu veřejnoprávních médií podle věku
Domníváte se, že zrušením televizních poplatků a financováním ze strany státu dojde ke ztrátě nezávislosti České televize a Českého rozhlasu?
Ve všech sledovaných věkových skupinách převažoval názor, že změna financování nezpůsobí ztrátu nezávislosti veřejnoprávních médií. Nejvyšší podíl odpovědí „Ne“ byl zaznamenán u respondentů ve věku 70–75 let (55,2 %). Také ve skupinách 80–85 let a 65–70 let převažoval tento názor nad odpověďmi „Ano“.
Podíl respondentů, kteří se domnívají, že financování ze státního rozpočtu by mohlo nezávislost médií ohrozit, se mezi věkovými skupinami pohyboval přibližně okolo jedné třetiny. Odpověď „Nevím“ volilo zpravidla 15–20 % respondentů, což naznačuje, že část veřejnosti si není možnými důsledky změny financování jistá.
Celkově lze konstatovat, že bez ohledu na věk převažuje přesvědčení, že samotná změna způsobu financování automaticky nepovede ke ztrátě nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.
Domníváte se, že by zrušení poplatků mohlo ovlivnit kvalitu vysílání České televize a Českého rozhlasu?
Také u této otázky ve všech věkových kategoriích převládala odpověď „Ne“. Nejvyšší podíl této odpovědi byl zaznamenán opět u respondentů ve věku 70–75 let (53,4 %). Ve skupině 80–85 let zastával obdobný názor téměř každý druhý respondent.
Naopak přibližně třetina respondentů napříč věkovými skupinami se domnívá, že by zrušení koncesionářských poplatků mohlo kvalitu vysílání negativně ovlivnit. Podíl odpovědí „Nevím“ se pohyboval okolo jedné pětiny respondentů.
Výsledky ukazují, že mezi jednotlivými věkovými skupinami nejsou výrazné rozdíly. Ve všech kategoriích převažuje názor, že změna financování sama o sobě nepovede ke snížení kvality vysílání, přesto významná část respondentů vnímá možné riziko negativního dopadu.
Analýza podle věkových skupin neprokázala výrazné generační rozdíly v názorech na financování veřejnoprávních médií. Ve všech sledovaných kategoriích převažuje názor, že financování ze státního rozpočtu nepovede automaticky ke ztrátě nezávislosti ani ke zhoršení kvality vysílání. Přibližně třetina respondentů však tato rizika připouští, což svědčí o tom, že otázka financování veřejnoprávních médií zůstává mezi veřejností kontroverzním tématem.
Vztah seniorů k České televizi a Českému rozhlasu
Při hodnocení objektivity České televize se ukazuje, že jednoznačně pozitivní postoj („Ano“) zastává pouze menší část respondentů. Nejvyšší podíl jednoznačně kladných odpovědí byl zaznamenán u respondentů ve věku 85–90 let (23,7 %), následovaných skupinou nad 90 let (18,2 %) a 80–85 let (14,5 %). Ve věkové skupině 70–75 let označilo Českou televizi za objektivní pouze 15,3 % respondentů.
Pokud se však sečtou odpovědi „Ano“ a „Některé pořady ano, jiné ne, ale převažuje ano“, vychází obraz příznivěji. Ve skupině 80–85 let hodnotí Českou televizi převážně pozitivně 47,3 % respondentů, zatímco ve skupině 70–75 let je to 37,8 %. Současně však ve všech věkových kategoriích převažují negativní nebo spíše negativní odpovědi, což naznačuje určitou míru nedůvěry vůči objektivitě televizního vysílání.
Odlišná situace je patrná u Českého rozhlasu. Ten je seniory hodnocen příznivěji než Česká televize. Nejvyšší podíl jednoznačně kladných odpovědí vykazuje opět skupina 80–85 let (21,7 %), zatímco ve věku 70–75 let označilo vysílání Českého rozhlasu za objektivní 18,2 % respondentů. Po započtení odpovědi „Některé pořady ano, jiné ne, ale převažuje ano“ dosahuje pozitivní hodnocení 48,1 % respondentů ve věku 80–85 let a 40,0 % respondentů ve věku 70–75 let. Ve srovnání s Českou televizí tedy Český rozhlas získává ve většině věkových kategorií vyšší důvěru.
Senioři, kteří preferují veřejnoprávní média
Výsledky otázky zaměřené na zdroje informací ukazují, že výhradně na Českou televizi nebo Český rozhlas spoléhá pouze malá část respondentů. Ve věkové skupině 70–75 let tvoří tito respondenti 2,3 %, zatímco ve skupině 80–85 let již 6,2 %. To naznačuje, že s rostoucím věkem se zvyšuje podíl seniorů, kteří využívají veřejnoprávní média jako svůj hlavní informační zdroj.
Přesto většina respondentů kombinuje sledování České televize a Českého rozhlasu s dalšími informačními zdroji, zejména jinými českými televizními stanicemi, rozhlasovým vysíláním, internetovým zpravodajstvím nebo tištěnými novinami. Lze proto konstatovat, že ani u seniorů nepředstavují veřejnoprávní média jediný zdroj informací.
Intenzita sledování České televize
Také výsledky otázky zaměřené na četnost sledování České televize potvrzují, že pouze menší část respondentů sleduje veřejnoprávní televizi dominantně.
Ve věkové skupině 70–75 let uvedlo 10,0 % respondentů, že Českou televizi sledují více než 80 % svého televizního času, dalších 18,1 % jí věnuje 50–80 % času. Celkem tedy 28,1 % této věkové skupiny sleduje Českou televizi převážně.
Ve skupině 80–85 let je tento podíl vyšší. Českou televizi sleduje více než 80 % času 16,9 % respondentů a dalších 17,7 % jí věnuje 50–80 % času. Celkem tedy 34,6 % respondentů této věkové skupiny tráví většinu svého televizního času sledováním České televize.
Naopak největší část respondentů ve všech věkových kategoriích uvedla, že Českou televizi sleduje pouze příležitostně nebo že svůj televizní čas rozděluje mezi více stanic. Výsledky proto ukazují, že ani mezi seniory nepředstavuje Česká televize dominantní médium pro většinu respondentů.
Otevřené odpovědi
Dotazník obsahoval i otevřenou otázku – Je něco, co nám chcete na uvedené téma sdělit?“. Z odpovědí vyplývá:
1. Silná nedůvěra k objektivitě ČT a částečně ČRo
Velká část kritických komentářů vůbec neřeší výši poplatku. Respondenti píší o jednostrannosti, neobjektivitě zpravodajství, tendenčních otázkách moderátorů a politickém zaměření. Opakovaně se objevují konkrétní výhrady k politickým debatám a moderátorům.
Závěr: Odmítání poplatků je u části respondentů spíše důsledkem nedůvěry k obsahu a zpravodajství než ekonomickým problémem.
2. Požadavek kontroly hospodaření ČT a ČRo
Velmi výrazné téma. Respondenti požadují kontrolu financování, zveřejnění hospodaření, kontrolu NKÚ, vysvětlení využití peněz, kritizují počet zaměstnanců a vysoké odměny vedení.
Typická logika odpovědí je: „Nejdřív ukažte, jak s penězi hospodaříte, potom chtějte poplatky.“
3. Část seniorů poplatky jednoznačně hájí
Druhá jasná skupina považuje poplatky za cenu za nezávislost veřejnoprávních médií. Objevuje se obava, že financování ze státního rozpočtu umožní vládě ČT a ČRo politicky ovládat.
Zároveň někteří výslovně uvádějí, že částka je nízká nebo zanedbatelná a její zvýšení nepovažují za významný problém.
4. Zrušení poplatků není automaticky vnímáno jako pomoc seniorům
V odpovědích se objevuje názor, že stejně provoz médií zaplatí občané z daní, pouze jiným způsobem. Někteří přímo označují rušení poplatků za populistické opatření. Současně se objevuje zajímavější návrh: nezrušit systém všem, ale zavést slevu nebo osvobození pro seniory či ekonomicky zranitelné domácnosti.
5. Respondenti výrazně rozlišují zpravodajství a ostatní tvorbu ČT
Kritika se soustřeďuje hlavně na zpravodajství a politické pořady. Naopak pozitivně jsou hodnoceny dokumenty, ČT2, přírodovědné pořady, Toulavá kamera, Zázraky přírody, sport nebo iVysílání.
Odpovědi tedy nelze interpretovat jako obecné odmítnutí České televize. Část respondentů říká v podstatě: „ČT sleduji a její veřejnou službu uznávám, ale nevěřím jejímu politickému zpravodajství.“
| Téma v otevřené odpovědi | Počet odpovědí | Podíl z věcných odpovědí |
| Kvalita a obsah vysílání | 66 | 24,7 % |
| Objektivita, jednostrannost, práce moderátorů a zpravodajství | 64 | 24,0 % |
| Výslovná podpora zrušení poplatků | 42 | 15,7 % |
| Hospodaření, kontrola, počet zaměstnanců, odměny | 21 | 7,9 % |
| Nechci platit službu, kterou nesleduji/neposlouchám | 19 | 7,1 % |
| Výslovná podpora zachování současného financování/poplatků | 18 | 6,7 % |
| Senioři, důchodci, sociální únosnost či cílená úleva | cca 15 | 5,6 % |
| Financování státem, z daní a riziko politické závislosti | 10 | 3,7 % |
| Veřejná služba a role veřejnoprávních médií | 8 | 3,0 % |
Odpovědi respondentů ukazují, že diskuse o koncesionářských poplatcích není seniory vnímána primárně jako otázka jejich výše. Do popředí vystupuje především důvěra ve veřejnoprávní média, objektivita zpravodajství a transparentnost hospodaření České televize a Českého rozhlasu. V komentářích výrazně dominují témata kvality vysílání, objektivity zpravodajství a důvěry ve veřejnoprávní média.
Respondenti kritičtí k poplatkům často neuvádějí jako hlavní důvod finanční zátěž, ale pochybnosti o nestrannosti zpravodajství, způsobu vedení politických diskusí a hospodaření České televize a Českého rozhlasu. Opakovaně se objevuje požadavek větší kontroly a transparentnosti hospodaření veřejnoprávních médií.
Na druhé straně část respondentů jednoznačně podporuje zachování poplatků, které považuje za pojistku nezávislosti České televize a Českého rozhlasu na aktuální politické reprezentaci. Tito respondenti upozorňují, že zrušením poplatků náklady na veřejnoprávní média nezmizí a budou hrazeny z veřejných rozpočtů.
Skutečným jádrem diskuse tedy není pouze způsob financování veřejnoprávních médií. Zásadním tématem je důvěra veřejnosti, vnímaná objektivita zpravodajství a transparentnost využívání prostředků, které občané na fungování České televize a Českého rozhlasu poskytují. Anketa otevírá i další silné téma „platím veřejnoprávní médium – mám právo požadovat objektivitu, kvalitu a transparentní hospodaření“. 60,1 % respondentů říká, že výše poplatků není zátěží pro rodinný rozpočet. Zátěž představuje pro 31,9 %. To je zásadní: většinový odpor nebo kritiku veřejnoprávních médií nelze vysvětlovat jen finanční situací seniorů.
Celkové zhodnocení
Výsledky šetření ukazují, že postoje respondentů k veřejnoprávním médiím jsou značně polarizované. Přestože většina respondentů nepředpokládá, že změna financování automaticky povede ke ztrátě nezávislosti nebo ke snížení kvality vysílání, významná část veřejnosti tato rizika považuje za reálná. Otevřené odpovědi současně ukazují, že důvěru respondentů významně ovlivňuje jejich hodnocení objektivity zpravodajství, transparentnosti hospodaření a kvality programové nabídky. Výsledky proto naznačují, že vedle samotného způsobu financování hraje zásadní roli také důvěra veřejnosti ve fungování veřejnoprávních médií.
Přestože starší senioři (zejména ve věku 80–85 let) hodnotí Českou televizi i Český rozhlas příznivěji než mladší senioři, ani v této skupině nepřevládá jednoznačná důvěra v objektivitu veřejnoprávních médií. Zároveň jen menší část respondentů využívá Českou televizi a Český rozhlas jako výhradní zdroj informací. Většina seniorů kombinuje veřejnoprávní média s dalšími televizními stanicemi, rozhlasovým vysíláním, internetem nebo tiskem. To naznačuje, že ani mezi seniory nejsou veřejnoprávní média jediným ani dominantním zdrojem informací, přestože u nejstarších respondentů je patrná vyšší míra důvěry i intenzivnější sledování.
Výsledky průzkumu ukázaly, že názory seniorů nejsou černobílé. Neexistuje jednoznačná podpora ani jednoznačné odmítnutí veřejnoprávních médií či jejich současného financování. O to důležitější bylo, že Rada seniorů před přijetím stanoviska nepředpokládala, co si její členové myslí, ale nejprve se jich zeptala. Takový postup je podle našeho názoru podstatou demokratického zastupování – reprezentovat názory členů, nikoli pouze vlastní přesvědčení. Závěrem je na místě poděkovat všem, kteří se do průzkumu zapojili.
