V náruči Berounky

Na rekondiční pobyt v Liblíně na Plzeňsku, který se uskutečnil 30.8. –  5. 9. 2020, se vydali  senioři SPCCH Teplice.

Ale hezky popořádku. Cesta z Teplic do Liblína trvala necelé dvě hodiny. Přivítala nás malebná vesnička, jejíž domky se tlačily  ke  břehu poklidné říčky Berounky. I tady se podepsalo sucho, ale vodáci mistrně zvládali i tento problém. Následující dny byly velmi pestré.

Ráno – někdy i v mlze – jsme měli rozcvičku pod taktovkou věčně se usmívající Lenky. Těšili jsme se, až  se na dvorku objeví bílá  dodávka s čerstvými rohlíky, které oznamují : Brzo bude snídaně!!!  Nacpali jsme se ( někdo docela dost) a  cupitali do improvizované  „tělocvičny“ za dalším pohybem – cvičení na židlích. Velela nám Alžběta. To ale nebylo všechno, karimatky posléze lákaly na další cvičení, a sice  jógy . Komu se nechtělo, ten vyrazil do přírody. Polykači kilometrů nachodili  za pouhý den i 11 kilometrů a lovci  fotosnímků  měli v nohách také pár čísel.

A kam jsme společně vyrazili za poznáním krás naší vlasti? Například do kláštera v údolí řeky Střely, který kdysi obývali bílí mniši – cisterciáci. Klášter byl založen roku 1144 knížetem  Vladislavem II. Konventní budova je   vystavěna na vodě na 5100 dubových pilotech.  Knížecí pivovar v Plasech nás poté zbavil žízně a zbytečných mincí.  Tam jsme se totiž dozvěděli, že: „Pivo z Plass, božský to kvas“ a „Kdo chce mnoho dětí míti, musí plasské pivo píti „. Vzali jsme to vážně, a tak jsme si poručili  pivo Císař pán 14°. ( zatím se nám žádné dítě nenarodilo).

Ale teď vážně. Naše cesta vedla  i do Státního  zámku v Manětíně, zaujal nás  také barokní zámek v Mariánské Týnici. Velmi rádi jsme zavítali  do závodu Bohemia sext ve Starém Plzenci, kde jsme se při degustaci na vlastních chuťových buňkách přesvědčili, proč  se u nás v České republice vypije za rok  80% vyrobeného sektu. Jen 20% zbyde pro cizince. A víte  komu můžeme děkovat za „bublinky“? Jistému benediktinskému mnichovi, který se jmenoval Dom Pérignon. Ten dlouhých 45 let pracoval jako sklepmistr v opactví Hautvillers ve Francii. A právě on je považován za otce šumivého vína. Šikovný táta!  Cesta hroznů  z  vinic  do sklepa je však dlouhá. Začíná rašením oček na konci dubna a končí sklizní zralých bobulí. Než nastane vinobraní je třeba  ochránit šťavnaté plody  nejen před škůdci a chorobami, ale také před zloději  z ptačí říše. Jsou to především špačci. Proto ve  vinohradech  burácejí plynová děla a jinde nalétávají na tyto zloděje vycvičení sokoli.

Den před odjezdem domů jsme ještě navštívili svérázné tábořiště vodáků Liblín a degustovali  rum, neboť do vinobraní je ještě dost času. Ale náš pobyt měl především zdravotní účel a ten byl splněn na 100 % !  Tím pádem je spokojen i náš předseda Ing. Josef Obršál. Aspoň nic neříkal, že by mu naše banda čilých seniorů přinesla starosti.  Tak ahóóój Berounko!

Věra Lukášková ,