Klub vojenských důchodců Tábor otevřel podzimní stránky poznávání zájezdem na Liberecko. Ve středu 24. 9. ráno v 6,00 řekl vedoucí zájezdu Ruda Sikora: „ Jedeme na sever, potrvá to 4 hodiny a objednal jsem slunečno.“ A tak to bylo. Za doprovodu slunečních paprsků vjíždíme v 10 hodin v Grabštejně do areálu Výcvikového střediska kynologie Armády české republiky. Naši 35-ti člennou skupinu uvítal velitel a seznámil nás s úkoly střediska při výcviku plemen německého a belgického vlčáka, respektive jejich kříženců pro potřeby druhů vojsk armády. Cestou na shlédnutí výcviku jsme se zastavili u pietního místa, kde byli připomenuti psi věrně plnící své povinnosti a nastavující své schopnosti i život pro bezpečí nás lidí.
Následující ukázky výcviku byly zajímavé. Nejprve předvedl psovod Vojtěch s belgickým vlčákem Kurtem zadržení nepřátelské osoby, (kterou představoval figurant Adam). Z ukázky bylo patrné, že i když je figurant na střet připravený, představuje náraz 30 kilového psa pádícího 40 km rychlostí pořádnou šupu a má co dělat aby to ustál. Což znamená, že nepřipravený jedinec skončí zakousnutý a v šoku na zemi. Z dotazů na figuranta pak vyplynulo, že i samotné zakousnutí zanechává modřiny i přes ochranný oděv, co pak asi vyvolá kousnutí do nechráněné končetiny no asi velké „áááúú“.
V další ukázce nám psovodka Lenka s vlčákem Kashem předvedli vyhledávání nebezpečných látek v zavazadlech a v oděvech figurantů, a v těchto rolích ochotně a s nadšením vystoupilo několik našich členů. Následující prohlídky pak byly neméně zajímavé. Viděli jsme psí vývařovnu, kde bylo na tabuli pro všech bezmála 80 psů stanoveno kolik, kdy a jakého krmiva má dostávat, či má-li mít a na jak dlouho výjimečnou změnu. Při prohlídce veterinární kliniky to vypadalo jako v okresní nemocnici a to včetně rehabilitačního oddělení. Nu a pak nastalo loučení s poděkováním a cesta do Liberce na oběd, který se také povedl, neboť i chutnal.
V odpoledním programu na nás čekala prohlídka Muzea skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou, jediného to muzea na světě. A tak jsme si prošli expozice: České sklo sedmi století, Nekonečný příběh bižutérie, Svět zázraků – vánočních ozdob i skleněné artefakty mistrů z Maďarska. Nutno říci, že bylo co obdivovat i nostalgicky vzpomínat při pohledu na některé vánoční ozdoby známé z našeho dětství.
Návrat domů proběhl zdárně, obavy z průjezdu Prahou se nekonaly, jen naši cestu na obloze provázely blesky a v Táboře nás uvítalo deštivo. Přesto všichni účastníci vyjádřili spokojenost a na odchodu kromě potlesku pro vedoucího zájezdu, zaznělo i upozornění, že v listopadu plánujeme navštívit wellness ve Gmündu.
Zdeněk Chuda
Loading ...
