Roste počet lidí, rodin i jednotlivců, pro které se stává bydlení nedostupným luxusem. Je to důsledek nových společenských vztahů, založených na nespravedlivém rozdělování vytvořených hodnot. Na jedné straně se v rukách několika desítek tisíc soustřeďuje stále větší díl společenského bohatství, na straně druhé se zvyšuje podíl lidí na populaci, který upadá do chudoby. Oficielní státní statistiky již vykazují, že v České republice je ohrožen chudobou 1 milion lidí.
Po roce 1990 byla dána na pranýř jakákoliv státní regulace plánováním, s tím, že trh vše vyřeší. Zaznívalo, že i výstavba bytových domů s příspěvkem státu deformuje trh s byty. Trh ale deformovala touha nových zbohatlíků rychle získat hodně peněz. Takže podstatně se zvýšily ceny nejen bytů a nájemného, ale i energií – elektřiny, plynu, tepla a i vodného a stočného. Někteří senioři stejně jako mnoho rodin s dětmi dají tolik na nájemné bydlení, že jim již nezbývají prostředky na potřebné stravování a léky. Je tu masa lidí závislých už nejen na sociálních dávkách, ale dokonce i na potravinové pomoci a na ošacení z charitativních sbírek.
V bytové problematice je sociálně přijatelné nájemní bydlení v soukromých bytech a ubytovacích zařízeních největším problémem. Státní i družstevní bytová výstavba s podporou státu byla zcela zastavena. V 90. Letech navíc radnice rozprodaly svůj bytový fond a nyní nemají pro řešení sociálních případů žádné rezervy. Stát nemá prostředky na podporu bytové výstavby, protože miliardy korun plynou do soukromých rukou, včetně do zahraničí a daňových rájů.
Nicméně stát se pokusil neutěšenou situaci potřebných co se bydlení týče, řešit. Řešení bylo ovšem plně v souladu s danými společenskými poměry, takže očekávaný výsledek nemohlo přinést. Mimo jiné bylo uvolněno podnikání, nad kterým zůstává rozum stát. Vznikly tisíce ubytoven, ve kterých již žije přes sto tisíc lidí, včetně rodin s dětmi.
Přes soukromé ubytovny tečou velké peníze těm, kteří se rozhodli podnikat s lidskou nouzí. Stát přispívá potřebným na bydlení a na to majitelé ubytoven spoléhají. Proto do smluv s nájemníky zakotvují horentní ceny, až 10 tisíc za palandu. Situace došla tak daleko, že ubytovaní často nechávají tyto částky posílat majitelům ubytoven přímo z Úřadů práce.
Kromě bídy vyvstávají v naší společnosti i další problémy:
- Vyrůstají nové generace, které nepoznaly dobu, kdy stát krok za krokem odstraňoval pro kapitalismus tak přirozené jevy, mezi něž bída rozhodně patří. Nové generace začínají považovat za standard, že rodiče nepracují, a že se lze nějak protloukat. Jsou spokojeny s málem, málo považují za něco, co tu je přirozeně a proto dostanou od mocných ještě méně.
- Závažným problémem rovněž je, že se pravici podařilo obrátit hněv proti těm, co různé dávky a podpory pobírají a ne proti těm, co tuto situaci zavinili. V tom pravici aktivně pomáhá naše současná pokleslá kultura a značně neobjektivní sdělovací prostředky.
Vláda připravuje koncepci sociálního bydlení a novelu zákona o hmotné nouzi. Měla by se tímto řešit problematika bydlení chudých vrstev obyvatel. Navržená vládní koncepce má však slabá místa.
- Podle ní by měl být mimo jiné omezen penězovod majitelům ubytoven tím, že nárok na doplatky na bydlení pro potřebné by měl být omezen na 1 rok. Takže jsme problém penězovodu zbohatlíkům vyřešili tím, že jsme peníze vzali potřebným. Ale chudí nezbohatnou. Po roce se nesolventní jednotlivci i celé rodiny ocitnou na ulici, protože je majitelé bytů i ubytoven vyženou pro neplacení.
- Dalším problémem je, že žádné sociální bydlení není nabízeno. Jen se navrhuje, aby se o tyto lidi více starali sociální pracovníci a obce. Avšak sociální pracovníci neumějí postavit nové byty, leda že by si potřebné vzali do svých domácností. A ani obce nic nezajistí, ty se svého bytového fondu v podstatě již zbavily.
- Východisko se mimo jiné tedy hledá ve stavbě nových ubytoven. To ovšen nic neřeší, pokud krácení sociálních dávek neumožní lidem ubytování si zaplatit.
- Závěr, který můžeme učinit je ten, že přijetí takovéto vládní koncepce nezamezí byznysu s chudobou. S jejím přijetím tedy nelze souhlasit.
Co je východiskem:
- Je třeba zajistit výstavbu se státní podporou malometrážních bytů městy, obcemi, družstvy a neziskovými organizacemi. Potřebné prostředky musí stát získat úspornými opatřeními, které zamezí plýtvání státními prostředky, kvalitním výběrem daní a vyšším zdaněním zbohatlíků.
- Příklad bytových družstev ukazuje, že výdaje na bydlení mohou být přijatelné, že lze zaplatit jak nájemné, tak i vytvářet potřebné rezervy ve fondu oprav.
- Hlavním cílem by se mělo stát dát lidem místo sociálních dávek spravedlivě ohodnocenou práci. Je totiž trestuhodné, když si člověk v zaměstnání nevydělá ani na základní životní potřeby.
- Bytovou výstavbu je nutno koncipovat tak, aby nevznikaly nové, z dob 1. republiky známé chudobince, ani gheta chudých. Tyto jevy naše společnost v minulosti již odstranila a není nutné je znovu zavádět.
- Úplné vyřešení této problematiky není v současném společenském systému možné. Kapitál aby mohl fungovat jako kapitál, potřebuje vedle bohatství svůj protiklad: armádu nezaměstnaných a chudobu. Nelze však na důstojné životní podmínky pro všechny rezignovat. I za stávající situace je třeba o naplnění oprávněných zájmů a potřeb lidí usilovat, jinak by byla situace ještě horší.
Přednesl: Jan Kolář
Loading ...
