Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

jsem jeden ze čtyř předkladatelů poslanecké novely zákona číslo 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, kteří si osvojili legislativní návrh Rady seniorů České
republiky, a také jeden z padesáti šesti poslanců v seniorském věku, kteří byli
Radou osloveni a vyzváni k podpoře seniorské legislativní iniciativy.

Právě zahájenou diskusi na parlamentní půdě o permanentně se zhoršujícím sociálním
postavením pětiny populace považuji více než rok po vstupu České republiky do Evropské
unie za velmi legitimní, a ve vztahu k dokončení expertních propočtů penzijní reformy
také za velmi aktuální.

K významnému společenskému problému si dovolím říci své :

Vláda svoje nesouhlasné stanovisko k navrhované změně mechanismu valorizace penzí,
která má částečně zlepšit sociální postavení seniorů, zakládá na třech miliardách
korun, které odmítá důchodcům věnovat v roce 2006. Dále na pěti miliardách, které
odmítá důchodcům věnovat v roce 2007 a konečně na šesti miliardách, které odmítá
důchodcům věnovat v roce 2008. Dovolil jsem si spočítat, že z hlediska váhy problému
jde přesně o tři desetiny jednoho procenta výdajů státního rozpočtu na rok 2006,
v letech příštích pak půjde o poměr řádově obdobný. Vnímám, že priority vlády jsou
jiné, že podepsala konvergenční program úspor, že je pod tlakem finančních lobby,
dokonce vnímám také snahy některých politiků využít přebytky na důchodovém účtu k
jiným než penzijním účelům. Přitom požadavky českých důchodců jsou nejen velmi a velmi
umírněné, ale též společensky a ekonomicky plně opodstatněné. A to nejen ve vztahu
k Evropskému společenství, ale též k nedávné historii. Posuďte sami:

Podíl výdajů na starobní, invalidní a pozůstalostní penze činil v roce 2002 v České
republice 8,9 procent Hrubého domácího produktu, loni 8,6 procent a letos má dosahovat
8,4 procent Hrubého domácího produktu. V Portugalsku dosahoval v roce 2002 podíl
výdajů na starobní, pozůstalostní a invalidní penze 11,9 % Hrubého domácího produktu,
ve Finsku 11,2 %, ve Franci 13,2 %, v Rakousku 14,6 % a v celé Evropské patnáctce
pak 12,6 procent. Nastavení sociálního zabezpečení českých důchodců je tedy 4,2
procentních bodů pod evropským průměrem, tedy o celou jednu třetinu horší. V této
souvislosti odmítám názory ing. Vladimíra Bezděka, že české penze odpovídají platům
českým a "evropské penze" "platům evropským". Jsme v Evropě, přebíráme její standardy
a usilujeme o obdobný ekonomický výkon. Také dle nedávno přijaté vládní Strategie
hospodářského růstu máme průměrnou ekonomickou úroveň Evropské unie dosáhnout do
osmi let. Do osmi let tedy také české platy budou dosahovat evropský průměr. V této
situaci je samozřejmé, že evropský průměr by měly dosahovat také české penze. Jinak
ekonomický růst nemá společenský význam ani opodstatněnost. Konec konců řada českých
komodit a českých služeb již dnes Evropské ceny má a k dalšímu cenovému vyrovnání
systémově směřujeme. Diskuse a snahy postavit pětinu populace mimo společenský
rozvoj považuji za velmi nebezpečné!

Kromě podhodnoceného podílu penzí na Hrubém domácím produktu, tj. podhodnoceného
podílu penzí na rozdělovacích procesech, prokazuje permanentně se zhoršující sociální
postavení seniorů ve společnosti také druhý ekonomický ukazatel. Tedy podíl průměrného
starobního důchodu sólo na průměrné hrubé mzdě, tzv. náhradový poměr. Demokratická
společnost převzala v roce 1989 tento ukazatel na úrovni skromných 50,4 %. Je tedy
historickou odpovědností demokratické společnosti zděděnou úroveň penzí alespoň
zachovat, když už ne vylepšit! V prvních třech letech transformace se sociální
postavení seniorů ve společnosti vylepšit dařilo, relace průměrného starobního
důchodu k průměrné brutto mzdě dokonce vzrostla až na 55,3 % v roce 1991, tedy o
výrazných 4,9 procentních bodů. Poté již ale původní hodnoty, tj. 50,4 % nikdy
dosaženo nebylo. Pod pětačtyřicet procent propadla relace důchod - mzda v letech
1994, 1995 a 1996. V letech 1997, 1998 a 1999 se propad podařilo zastavit, ale od
2000 již nikoliv. V loňském roce činila relace důchod - mzda pouhých, dovolím si
odhadnout, cca 40,4 až 40,5 procentních bodů. Přesná čísla budou známa po uveřejnění
průměrné mzdy v národním hospodářství Českým statistickým úřadem, tj. po 15.březnu.
Jde o nejhorší sociální postaveni seniorů v české společnosti za celé období
transformace. Negativní tendence mají dle nastaveného mechanismu valorizace penzí
nadále pokračovat. Ani v letošním roce přes snahu vlády, která na rozdíl od předchozích
vlád premiérů Špidly a Grosse, penze valorizovala více než musela, další propad
vyloučit nelze. Tedy pokud mzdy porostou o prognózovaných 6,0 až 6,5 %.
S odsouváním třetí generace na vedlejší kolej české společnosti mladšími generacemi
politiků, ani se zvyšováním životní úrovně mladších generací na úkor důstojného
dožití svých rodičů nemohu souhlasit. A už vůbec ne, když jsou požadovány pouhé
tři desetiny objemu státního rozpočtu. Současná úroveň mezigenerační solidarity
tuto "zátěž" jistě unese.

Navrhované navýšení penzí nemůže ohrozit ani solventnost financování penzijního
systému. Přebytek, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji důchodového pojištění má v
letošním roce dosahovat více než patnáct miliard korun, v příštím roce bude ještě
vyšší. Senioři pak požadují z tohoto přebytku pouze miliardy tři.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

všechna tato fakta mě dovedla k přesvědčení, že situace je natolik vážná a že požadavky
seniorů jsou nejen skromné ale též lehce akceptovatelné. Proto jsem legislativní
návrhy Rady seniorů České republiky podpořil. Věřím, že stejný postoj zaujme
poslanecká sněmovna celá, za což coby poslanec v seniorském věku Váženým kolegyním
a kolegům děkuji.

V Praze dne 21. ledna 2006

Antonín Zralý