Naďa Mihalovičová * 24.4.1928 Praha Vyrůstala v Praze na Smíchově, kde také chodila do obecné školy a později do Drtinova dívčího gymnázia. Maturovala v roce 1947. Poté studovala dva roky žurnalistiku na Vysoké škole politické a sociální v Praze. V roce 1950 nastoupila do redakce Lidových novin, kde v té době šéfoval Jan Drda. Ovlivněna prostředím, kde dožívaly tradice z dob Karla Čapka, Eduarda Basse, Otakara Mrkvičky aj., učila se literárně hodnotným novinářským žánrům. Po zrušení Lidových novin přešla do redakce deníku Práce, kam se navracela po mateřských dovolených i jako novinářka seniorka až do zániku redakce v r. 1997. V době aktivní novinářské činnosti spolupracovala i s dalšími deníky a časopisy: Zemědělské noviny, Večerník, Večerník Praha, Vlasta, Mladý svět, Hotel Revue aj. Z jejích prací psaných humornou a čtivou formou povídek, rozhovorů, básniček a fejetonů je zřejmá snaha o zlepšení mezilidských vztahů. Od roku 2001 působí jako předsedkyně Klubu novinářů seniorů při Syndikátu novinářů České republiky v rámci Rady seniorů ČR.
Kliknutím na obálku lze knihu objednat
Úvod ke knize
Doba, v níž žijeme, je neúprosná: vypouští zbytečná slova, zkracuje texty na minimum a některé úplně škrtá.
Na co úvod - koho to zajímá? Vždyť každá kniha má svou výpovědní hodnotu, většina čtenářů je schopna ji
postřehnout a pochopit, aniž by k tomu potřebovala někoho dalšího… Ano, to je jistě pravda. Ale je také
pravda, a dlouhá léta vydavatelské praxe ji potvrzují, že dobrá kniha má mít úvod - a kniha Nadi Mihalovičové
je dobrá a proto si několik slov úvodem zasluhuje.
Na první pohled je zřejmé, že je souborem rozhovorů a fejetonů vzniklých v průběhu jejího novinářského
života. Poznamenejme, že byl dlouhý a dosud neskončil. Autorka začínala jako elévka u proslulého žurnalisty
Františka Němce v poválečných Lidovkách, jimž tehdy šéfoval Jan Drda, a od nich získávala první zkušenosti.
Oba zastávali názor, že každý adept novinařiny musí mít především talent a pokud ho nemá, marná sláva.
Žádná apatyka, žádná škola, byť sebevyšší, mu ho nedá.
Naďa Mihalovičová v jejich očích obstála, protože talentem obdařena vskutku byla. Nicméně - a to je také
známá věc - talent sám o sobě nestačí, dokonce neznamená vůbec nic, není-li podepřen prací, vnitřní kázní
a nikdy nekončícím sebezdokonalováním. I tuto podmínku musela splnit, chtěla-li psát, chtěla-li oslovovat
tisíce čtenářů a docházet u nich slechu. Neboť (i to se sluší říci) slovo by nemělo odeznít v okamžiku, kdy
je vyřčeno nebo napsáno. Slovo by mělo zapůsobit. Její články, ať už šlo o reportáže, fejetony nebo rozhovory,
takovými materiály byly. Kniha, kterou čtenář právě otevírá, to dokazuje. Čtenář si v ní znovu připomene
autorčino jméno, jež zná z Vlasty, někdejší Práce nebo populární "Večernice".
Zastavme se ještě u titulku knihy - Než udeřil bulvár. Co se dělo tak převratného, než se tak stalo?
Než do našeho života vtrhly proudy krve, skandály, vzlyky znásilněných žen a vířivý rej ukradených milionů?
Možná byl náš život klidnější, o skandálech jsme nevěděli, možná jsme měli více času na sebe, na své děti,
na své sny. Z nichž některé se začaly uskutečňovat. Před Naďou Mihalovičovou se otevřel svět a ona této
příležitosti dokázala využít. Ze svého pobytu v Americe začátkem 90. let vytěžila řadu rozhovorů, z nichž
ty nejlepší se znovu dostávají do rukou čtenáře. Osvědčuje v nich nejen svůj talent, ale i jedinečnou
průnikovou schopnost: byla totiž první českou novinářkou, která se dostala k Donaldu Trumpovi, po dlouhých
letech k Áje Vrzáňové, dokonce i k Petru Nedvědovi než přiletěl do Prahy a zmocnil se ho bulvár…
Časy se mění (a lidé s nimi), něco však přesto přetrvává. Třeba i poznatek, že než udeřil bulvár (a ještě
dlouho před tím), mělo cenu novinářské řemeslo. Profese pracující s magickou silou slova, které neodezní v
okamžiku vyřčení, ale trvá a působí ještě nějakou dobu potom. Aby čtenáře tak či onak ovlivnilo. Znám Naďu
Mihalovičovou dost dlouho na to, abych mohl dosvědčit, že jí o takovou práci vždycky šlo, že byla její
ctižádostí a že jí vždy odváděla. Její jméno bylo - a zůstalo - značkou kvality. Což nakonec snad ani není
zapotřebí říkat, protože vnímavý čtenář si to při četbě její knihy uvědomí a dá mi za pravdu.
Václav TIKOVSKÝ
nezávislý publicista
Knihu "Než udeřil bulvár" vydalo nakladatelství JANUA za osobní spolupráce PhDr. Jaroslavy Čajové,
grafickým ztvárněním se na knize podílel Zdeněk Hřebejk a obálku navrhl Gustav Šeďa.
Fotografie z Tiskovky a Uvedení knihy do života - Foto: Zdeněk Hřebejk
