22    EVROPSKÝ SENIOR          20.3.2006          
Společnost pro Evropu,
Pod Parukářkou 8 - 130 00 Praha 3
Redakce:  DrJermar@aol.com 
ROZMNOŽUJTE   NAŠE   INFORMACE    XEROXEM

Vnitřní hodiny člověka
Tělesná teplota, srdeční rytmus, schopnost koncentrace a potřeba spánku kolísají denně ve stejném rytmu.
Živočišné funkce lidí i zvířat jsou ovlivňovány světlem. Tyto vnitřní hodiny mají též svůj měsíční, roční
a životní rytmus. Těmito problémy se zabývají výzkumní pracovníci, zvaní chronobiologové, což je odvozeno
od řeckého výrazu chronos - čas. 
V zimě je mnohý člověk melancholický a potřebuje více spánku. V létě je pozitivnější a aktivnější. Naše
vnitřní hodiny jsou tvořeny chronogeny, jež se nacházejí: v každé buňce. Dvě skupiny nervů v mozku, zvané
SCN.- nuclei suprachiamastici, veliké jako rýžové zrno a ležící nad křížením našich nervů pro zrak,
koordinují souhru vnitřních a vnějších faktorů.
Naše vnitřní hodiny jsou programovány ve čtyřiadvacetihodinovém taktu s dvouhodinovým rozmezím. To nás dělí
na dvě skupiny: skřivánky, kteří vstávají brzo a sovy, spáče. Pro obě skupiny platí stejný časový plán,
avšak posunutý. Senioři by měli využívat svých sil racionálně, a proto by se měli přizpůsobit obecnému
rytmu skupině, v níž jsme se geneticky octli.
Denní rytmus těla probíhá následovně:
6 hodin ráno: Krevní tlak stoupá, srdce tepe rychleji, tělo vylučuje hormon kortison, jenž budí naši energii.
Sovy ještě spí, skřivánci jsou již čilí.
Kolem 8. hodiny: Tělo je připraveno, vydatná snídaně je povzbudí. Sovy (a děti) potřebují ještě trochu času,
mají zpoždění. 
Mezi 9. až 13. hodinou: Dopoledne jsme koncentrovaní. Máme dost tvůrčích sil a jsme připraveni k velké práci.
Pozor na infarkty, neboť ty napadají zejména muže nejčastěji mezi 10. a 12. hodinou.
Mezi 13. až 14. hodinou: Hlásí se hlad, neboť žaludek vylučuje nadbytek žaludečních šťáv. Kdo to nerespektuje,
může onemocnět žaludečními či střevními chorobami. Po jídle je celé tělo je zaměstnáno zažíváním a tak se
náš elán zpomalí. Lehká strava, procházka nebo i spánek nás osvěží.
Po 14. hodině jsme nejvíce odolní proti bolestem a tak si na tuto dobu můžeme domluvit návštěvu zubaře, když
už tam musíme.
Mezi 15. až 17. hodinou: Nastává příliv nových sil, naše teplota i tlak jsou nejvyšší. Naše paměť je na
vrcholu. Teď se učme, třeba cizí řeči.
Mezi 17. až 19. nejvýše 20. hodinou:  Nejlepší čas pro sport. Naše svaly a celé tělo jsou opět připraveny
na velkou zátěž. My starší potřebujeme pravidelný pohyb. Pozdější trénink by bouřil krevní oběh do pozdních
hodin, a tak bychom těžko usínali.
Mezi 18. a 20. hodinou: Doba pro uvolnění. Čas k vypití sklenice piva nebo vína, kdy to sneseme lépe než
odpoledne. Játra jsou prokrvena a alkohol odbourají rychleji. Přes den alkohol raději nepijte.
Mezi 20. až 22. hodinou: Se stmíváním začíná tělo vylučovat melatonin, klesá teplota i tlak. V této době
bychom neměli už nic jíst, abychom neměli těžký žaludek. Skřivánci jsou unavení, měli by jít spát.
Po 23. hodině: Tělo snížilo množství adrenalinu, jež nás udržuje svěží i množství kortisolu. I sovám se
začínají zavírat oči.
                                                  Dobrou noc!                           (lit)

Národ, stát, Unie
V průběhu dějin vznikala spojením rodů a kmenů stejného jazyka nebo stejného názoru na způsob života nebo
stejné víry či náboženství různá společenství. Ta se ve snaze o zlepšení vlastních hmotných podmínek
spolupracovala ve svém rámci a s jinými podobnými společenstvími a také usilovala o nadvládu nad nimi.
Spojením rodů a kmenů vznikaly ve starověku a středověku kočovné hordy a státy. Byla to vícekmenná, často
mnohoskupinová společenství, která v rámci sjednocovacího procesu zaujímala občas i blahovolné stanovisko
ke své různorodosti, tedy i k otázkám náboženství. Dravé úsilí o hegemonii pro získání hospodářských výhod
a obrana proti němu měly za následek války, vedené od středověku pod náboženskými záminkami: křižácké a
husitské války, rekonquista, války mezi katolíky a protestanty. 
Národy vznikaly jako historicky srostlá velká společenství lidí, která si vytvořila společnou řeč, prožila
společně několik století svých dějin, během nichž vytvořila svou specifickou kulturu a na tomto základě
získala určitou charakteristickou kolektivní mentalitu. Jenoznačně národní státy vznikaly však až od konce
18. století. Pomocí národní myšlenky se hrabství, knížectví, království, městské státy a jiná společenství
sjednocovala k získání lepší hmotné situace, k získání nadvlády či obraně proti ní. Snaha o hegemonii, ať
již pod kmenovou, náboženskou, národnostní, sociální či jinou záminkou vedla vždy k válkám. Byla filozoficky
a moralisticky zdůvodňována, v první polovině 20. stol. i rasovou teorií.
Koncem 18. století se proti principu hegemonie člověka nad člověkem se  při francouzské revolucí a již před
tím při vzniku USA (tam však jen pro bílé) pozvolna začal uplatňovat morální princip rovnosti lidí. Princip
rovnosti národů se prosadil až v druhé polovině 20.století v rámci Organizace spojených národů. Mezitím bylo
nacionalistické úsilí o hegemonii příčinou dvou světových válek. V té třetí, studené, zdůvodňoval falešně
Sovětský svaz a jeho satelitní státy amice o světovou hegemonii úsilím o šíření spravedlivé komunistické
společnosti a protikladně i bojem za mír.
Po první světové válce se proti principu hegemonie národa nad jiným národem se začal šířit princip integrace.
Je to princip, který v podmínkách globalizace, jež na základě hospodářského rozvoje probíhá v celém světě,
může spojením lidí dobré vůle zajistit mír.
Na základě tohoto principu integrace vznikla, byla rozšířena bude se dále rozšiřovat Evropská unie. Její
zakládající státy usilují již padesát let společně a stále rozhodněji o udržení politické i hospodářské
stability a míru nejen mezi sebou, ale i v sousedních zemích a v ostatních částech světa. Integrace a
pozitivní aspekty globalizace zvyšují tak kooperativní bezpečnost v celém světě. Jednotná zahraniční
politika Evropské unipomáhá na jejich základě vyhýbat se mezinárodním i vnitrostátním konfliktům.
Krátce před rozšířením Unie o dalších deset členských států došlo bohužel ve vztahu ke Spojeným státům a v
souvislosti s válkou v Iráku k určitému rozdělení Unie v oblasti zahraniční politiky na staré a nové země.
Výsledkem irácké války však zatím není ani zavedení demokracie, ani zvýšení světové bezpečnosti. Je tedy
možno považovat za prokázané, že stanovisko států, označených americkou politikou za nové, bylo mylné a
spolupůsobilo při současném zintenzivnění teroristického ohrožení.
Je tedy zřejmé, že jednotná zahraniční politika Evropské unie by byla skutečným příspěvkem pro zklidnění
světové situace. Zahraničněpolitické postoje nejsou však jedinými rozdíly mezi členskými státy. Rozdílné
názory zahrnují i oblast ekonomických a společenských vztahů a tak významní politici nových států nadměrně
zdůrazňují ekonomický liberalismus, který jim zatím pomáhá v rychlejším hospodářském rozvoji.
Současný vývoj však ukazuje, že Evropská unie by měla navázat spíše na sociální aspekty tržního hospodářství
tak, jak byly uplatňovány v minulých desetiletích. Veřejné mínění stojí totiž v protikladu k zásadám drsného
ekonomického liberalismu. I z průzkumu názorů občanů v nových členských zemích vyplývá, že jsou více
spokojeni se stavem západní evropské demokracie než s vnitřní situací ve vlastních zemích. Dúvěra ve vlastní
politickou reprezentaci je spíše slabá. Občané těchto států většinou očekávají, že členství v Evropské unii
donutí jejich politiky ke zlepšení klima na vlastní politické scéně. 

Sociální zabezpečení v EU
Rozdíly v systémech sociálního zabezpečení jsou mezi jednotlivými členskými státy EU značné. Každý stát si
ponechal svůj vlastní systém. Společné evropské předpisy zajišťují jen základní práva občanů na tomto úseku:
vyplácení starobního důchodu, nemocenských dávek a podpory v mateřství, zabezpečení při pracovních úrazech
a nemocích z povolání, podpory v nezaměstnanosti, rodinných přídavků, příspěvků při úmrtí a vdovských
důchodů. Systém důchodů a sociálních podpor zůstal po vstupu České republiky do Evropské unie plně v
kompetenci naší vlády, Nedošlo tak k žádným podstatným změnám.
Také sociální systém naší republiky se nezměnil. Je nadále založen na povinném důchodovém pojištění a
dobrovolném připojištění. Stanovení kriterií nároku na sociální podpory a dávky i důchodů a jejich valorizace
zůstala v kompetencích naší vlády. Vstup do EU neměl vliv na důchody těch, kteří byli pojištěni jen doma.
Koordinováno je jen sociální zabezpečení českých občanů, kteří pracují v členských státech EU a občanů
těchto států, jež se přestěhovali a přestěhují do naší republiky. 
Sociální zabezpečení je totiž mezi státy EU propojeno. Situace těch, kteří pracovali v zahraničí, anebo těch,
jež tam chtějí a mohou  trávit svůj důchod, je tím konsolidována.
Nárok na důchod vzniká zvlášť podle předpisů každé země, kde se pracovní poměr uskutečnil a kde bylo placeno
pojištění. Pro stanovení nároku se doby, odpracované v jednotlivých státech, sčítají. Přestěhováním do jiné
země tedy nárok na důchod pokračuje.
Seniorům, kteří splnili podmínky pro obdržení důchodu, je tento vyplácen v té členské zemi, kde se rozhodnou
sídlit. Je to však podmíněno dvěma základními požadavky:
1. Tito senioři musí mít dostatečné prostředky (důchod a úspory) na nájem i obživu, tedy nesmí být závislí
   na sociální podpoře.
2. Musí platit v příslušné zemi zdravotní pojištění. Povolení k pobytu na pět let s možností dalšího
   prodloužení, poskytují úřady v zemích EU jen těm, jež uvedené podmínky plní. 
Velkou výhodou je okolnost, že občan, jenž si platí zdravotní pojištění ve svém státě, je automaticky pojištěn
ve všech členských státech EU. Nemocenské dávky jsou mu vyplaceny přímo v hotovosti podle legislativy státu,
v němž je pojištěn, bez ohledu na místo jeho trvalého či přechodného pobytu. Při úrazu nebo náhlém onemocnění
má evropský občan nárok na první pomoc nebo lékařskou péči zdarma v kterémkoliv státě EU a nemusí je hradit.
Pro koordinaci invalidních důchodů mezi jednotlivými zeměmi platí tyto základní principy:
- každý občan je pojištěn jen v jednom státě. Nároky vznikají podle legislativy státu zaměstnání, bez ohledu
  na trvalé bydliště.
- důchody jsou vypláceny i v případě přesídlení do jiného členského státu
- pojistné doby z různých států se pro účely posouzení nároku sčítají
- diskriminace na základě státní příslušnosti je nepřípustná.
Evropská unie se tedy snaží zajistit na svém území a v oblastech, jež spadají do její kompetence, stejné
podmínky všem evropským občanům bez rozdílu.
                                                                            (red)


Bezbolestný infarkt 
Lékařský výzkum přináší stále další a další výsledky, které pomáhají odstra-ňovat rizika a prodlužovat náš
život. Řada výzkumných pracovišť se zabývá také průběhem infarktu a jeho následky. Výzkum prováděný
univerzitami v Kolíně nad Rýnem, Essenu, Witten/Herdecke a dalšími, překvapivě prokázal na základě pozorování
5000 pacientů, že každý dvacátý z nich ani svůj infarkt nezpozoruje.
Někteří z nich infarkt vůbec nepocítí, jiní se jen krátkodobě necítí dobře. Při tom je velmi důležité tento
stav identifikovat. Riziko druhého infarktu a jeho závažných následků je totiž velmi vysoké, protože srdce
může být po prvním infarktu značně poškozeno. 
Zejména ženy dost často nepozorují, že byly zasaženy infarktem. Obracejí někdy se mylně po infarktu na lékaře
se stížností na bolesti v zádech.
Lékaři poznají pacienta, zasaženého infarktem podle jeho elektrokardio-gramu. Včasné odhalení tohoto stavu
pak umožní, aby tito pacienti přizpůsobili své zvyklosti svému stavu a snížili tak podstatně riziko dalšího
infarktu a jeho následků.
                                                                               (lit)

Snižování nadváhy
Tloustnutí je důsledkem nezdravé, zejména tučné výživy i výrazem nedostatečné osobní discipliny. Někdo jí
hodně a netloustne, neboť náklonnost k tloustnutí tkví v hormonech i genech  a je tedy dědičná.  
Vědecký výzkum již stanovil určité mechanizmy a specifikoval oblasti v mozku, jež se podílejí na procesech
regulujících chuť k jídlu i tělesnou váhu. V mozku vzniká chuťový hormon neuropetid-Ypsilon - NPY, jehož
funkci omezuje hormon leptin, produkovaný tělesným tukem. Leptin informuje mozek o zásobách tuku, žaludeční
hormon ghrelin hlásí mozku přísun kalorií. Střevní hormon PYY zřejmě omezuje pocit hladu a hormon CK
hlásí mozku, kdy je třeba jedení skončit. Hormonální rovnováhu je sice možné ovlivnit tak, aby mozek působil
na snižování váhy (na př. injekcí hormonu PYY snížit chuť k jídlu), avšak ostatní tělesné faktory okamžitě
usilují o vyrovnání, vlastně zneškodnění, tohoto zásahu. Proto mají medika-menty pro hubnutí pouze omezený
a dočasný účinek.
Odborné studie prokazují, že snížení nadváhy a hladiny chloresterinu značně prodlužuje délku našeho života
a snižuje riziko infarktu i mrtvice. Nadváha tedy škodí našemu tělu i naší duši. Snižuje se velmi obtížně,
a to dietou. Ta však musí být podporována soustavným a trvalým zintenzivněním tělesného pohybu. 
Aby výsledek  naší snahy o snížení nadváhy byl trvalý, je nutno respektovat celou řadu zásad. Je proto třeba
se seznámit s určitými fakty, jež podpoří a pomohou udržet naši disciplinu, náš pravidelný celodenní režim,
a které nám umožní sestavit jídelníček, vyhovující naší chuti, tělesným potřebám i našim zvyklostem. 
Krátkodobá dieta nedokáže přinést trvalé výsledky. Způsobí podvýživu a sníží naši výkonnost i schopnost
koncentrace. Během této kůry funguje organismus v úsporném režimu. Po dokončení kůry vyrovná organismus
samočinně stav tukových zásob. 
Vynecháme-li jedno nebo dvě jídla denně a jíme-li nepravidelně, přepadají nás pocity hladu. Přísun kaloriíí
doplníme obvykle tučnými sousty či sladkostmi a snížení váhy nedocílíme.
Kdo radikálně omezí přísun tuků, omezí také přísun důležitých vitaminů A,D,E a K. Správná zásada je pouhé
omezení tuků, na příklad jíst místo špeku krůtí prsa, místo tučného mléka či jogurtu tyto produkty s nízkým
obsahem tuku. Místo másla je sice účinné a zdravé jíst margarín, avšak ještě lepší je nahradit je netučným
tvarohem či mléčnými pomazánkami.
Musíme si také uvědomit, že statistiky prokazují, že po zavedení produktů označených Light, tedy jako lehké,
vzrost počet lidí s nadváhou nejen v USA, ale i v Německu a Velké Británii. Light sice znamená, že dotyčný
výrobek obsahuje méně tuku, cukru, kofeinu, alkoholu (u cigaret nikotinu). Neznamená to však, že jde o
výrobek bez tuku nebo s velmi nízkým obsahem tuku. V každém případě se vyplatí porovnat obsah tuku výrobku,
označeného Light, s výrobkem bez tohoto označení. Nebezpečí tkví i v tom, že pikantní chuť výrobků Light nás
může přivést k tomu, že jich spotřebujeme zvýšené množství, zejména pokud jde o pomazánky. 
Pokud se týče cukru, je třeba vědět, že jeho konzumace dodává tělu energii velmi rychle. Pokud tělo není
v rychlém pohybu a nespotřebuje energii okamžitě, mění ji v tuk. Cukr také zvyšuje hladinu glukózy v krvi
a aktivuje inzulín, což vyvolává záhy pocit hladu. 
Chceme-li hubnout, musíme vědět, že účinná dieta neznamená trvale hladovět a že nás ani nenutí k tomu,
abychom jedli to, co nám nechutná. Při hubnutí musíme především udržovat disciplinu. Jíst musíme sice málo,
ale zdravě a pravidelně. Je třeba omezit spotřebu tuků i cukru. Příchuť tuku lze nahradit aromatickým kořením
i čerstvými bylinkami. Při dietě je třeba konzumovat dostatek čerstvé zeleniny i ovoce. To doplňuje obsah
vody v těle. 
Pro úspěch diety je bezpodmínečně třeba ji kombinovat s trvalým pohybem. Tři hodinové intenzivní tréninky
týdně jsou minimem, vhodným pro ty mladší. Našim potřebám vyhovuje především intenzivní turistika, jízda
na kole a intenzivní plavání. Při tom ztrácí naše tělo vodu. Toto vypocené množství kapaliny musíme doplnit
alespoň dvěma a půl či třemi litry tekutiny denně: vody, minerálky, neslazeného ovocného čaje nebo zředěné
ovocné šťávy. 
Přizpůsobíme-li dietu sledujícíza účelem snížení nadváhy našim zvyklostem, sladíme-li ji účinně s naším
denním režimem a věnujeme-li dostatek času a úsilí intenzivnímu pohybu, odpovídajícímu našim tělesným
možnostem, bude mít naše úsilí úspěch. Zlepší náš zdravotní stav a prodlouží nám život.


CÍLEVĚDOMOSTCÍLEVĚDOMOST
SENIOŘI SOUČASNOSTI
NOVÉMYŠLENKYNOVÉMYŠLENKY
Papež Karol Wojtyla
Před rokem zemřel Karol Wojtyla, jenž jako papež Jan Pavel II. dovedl katolickou církev do třetího
tisíciletí. Byla to po Gorbačovovi a prezidentu Reaganovi třetí nejvýznamnější osobnost, jež spolupůsobila
při politických změnách ve východní Evropě roku 1989 a při rozpadu komunismu. V Polsku změřil papež Wojtyla
svůj vliv s generálem Jaruzelskim, jehož vojska ochromila hnutí Solidarity. Šířil papežské požehání Urbi et
Orbi ukrajinsky, litevsky, lotyšsky, estonsky ještě za doby SSSR. Podporoval lidská práva, svobodu vyznání,
národní identitu a udržení míru na celém světě, varoval USA před vznikem druhé irácké války.
Na gigantických shromážděních, kona-ných za účasti členů i jiných církví, podporoval lidská práva i v zemíc
třetího světa: v Africe, Asii, Jižní a Střední Americe. Smíření a porozumění šířil i proti odporu mnohých
světských i církevních představitelů.
Ke zmírnění napětí po teroristickém útoku 11.září 2002 svolal shromáždění představitelů 12 největších
světových náboženství do Assisi, někdejšího působiště sv. Františka. Jeho výsledkem je vůbec první dohoda
mezi přestaviteli největších církví světa, deset zásad tolerance a bratrské dohody proti terorizmu.
Karol Wojtyla se narodil 18. května 1920 ve Wadovicích u Krakova jako syn hluboce nábožensky založeného
důstojníka. Po maturitě v roce 1938 zahájil studium filozofie a polské filologie. Po obsazení Polska byl
nacisty, nucen pracovat v lomu. Měl všestranné zájmy sport, literaturu, divadlo - chtěl se spolu se svou
přítelkyní stát hercem.
Jako všestranně talentovaného studenta jej krakovský arcibiskup přemluvil ke studiu ilegálního katolického
semináře. V roce 1946 byl Wojtyla vysvěcen na kněze a v roce 1958 se stal světícím biskupem v Krakově.
Habilitoval se filozofickou prací o německém fenomenologu Max Schelerovi. Přednášel filozofii na univerzitě
v Lublinu 1954-57. Věnoval se zejména filozofii Aristotela, Sv. Augustina a Emanuela Kanta. Jeho tiskem
vydané Lublinské přednášky i básně se těší velkému zájmu.
V roce 1964 byl jmenován krakovským arcibiskupem a o tři léta později kardinálem. Jeho hluboké filozofické
vzdělání mu umožnilo prosazovat se při jednáních o reformách v církvi. Od počátku svého papežského pontifikátu
v roce 1978 zveřejnil 14 encyklik a nesčetné apoštolské dopisy. Přijal a navštívil 700 státních představitelů,
mezi nimi v letech 1982 a 2001 i představitele Palestiny Jásira Arafata. Poté papež prohlásil, že svatá
stolice vždy uznával právo Palestinců na vlast.
Smířlivá gesta a snahy o mírová řešení byly také silnou stránkou jeho charismatické, hluboce vzdělané, a
nesmírně lidské osobnosti. Byl schopen postavit se proti proudu. Stal se prvním papežem, jež vstoupil do
židovské synagogy a i do mohamedánské mešity. Úspěšně jednal s představiteli těchto církví a po 450 letech
rozporů i s představiteli anglikánské církve. S představiteli Světového svazu protestantských církví
podepsal dokument, jež odstraňuje podstatné rozpory, vzniklé reformací. Přiznal nejen vinu římsko-katolické
církve na ničení při křížových válkách, při inkvizici, pronásledování židů, upalování kacířů ale i při
vyvražďování za nacizmu.
Darwinovu evoluční teorii chápal v souladu s teorií stvoření. Trval však na mariánském kultu a dalších
předpisech, náboženských i morálních představách, jež se považují za překonané. Byl nekompromisně proti
svatbám kněží, ženám jako knězöm, rozvodům, potratům, hosexualitě, ochranným prostředkům proti početí.
Tak přispěl k omezení možnosti ochrany proti pohlavním chorobám i kontroly porodnosti. Omezil tak možnosti
zlepšit situaci nejchudších.
                                                                   (red)