20     EVROPSKÝ SENIOR          20.1.2006          
Společnost pro Evropu,
Pod Parukářkou 8 - 130 00 Praha 3
Redakce:  DrJermar@aol.com 
ROZMNOŽUJTE   NAŠE   INFORMACE    XEROXEM

Život začíná v šedesáti

Život každého živočicha má čtyři období: kojenecký věk, dospívání, dospělost a stáří.
U člověka trvají první dvě období téměř dvacet let. Třetí období, zaměstnání a rodinný
život trvá dvojnásobek. Senioři se v současnosti dožívají osmdesáti i více let. Na
život seniora či seniorky zbývá tím v průměru alespoň dvacet let. Právě tolik nebo
i více dlouhé období kojeneckého věku a dospívání, jež se nám tenkrát zdálo být tak
dlouhé. 
Pokud nám to tedy zdravotní a finanční podmínky dovolují, můžeme  my senioři či
seniorky tuto dlouhou část života využít jen pro sebe. 
Od prvého dne našeho penzijního věku - nikoliv penze, tu bychom mohli spojovat s
nečinnosti nebo s nárokem na ni, si vytvořme seznam otázek vlastní sebekontroly.
Ta nám totiž pomůže zachovávat jasnou mysl a radostnou náladu. Následujících dvacet
otázek není samozřejmě úplným ani jednoznačným seznamem. Ten si doplňte podle vlastního
uvážení. Zkontrolujte tedy, zda:
1.	Jste spokojen(a) sám se sebou ?
2.	Jste dosud schopen(a) nadšení ?
3.	Dělá vám dosud potěšení seznámit se s příjemným člověkem ?
4.	Toužíte častěji než dřív po lehčím životě a větší jistotě ?
5.	Obáváte se změn, a to i změn svých zvyklostí ?
6.	Připadá vám velmi obtížné podniknout něco sám (sama) ?
7.	Stěžujete si na něco častěji a snadněji než dříve, zejména na maličkosti ?
8.	Rozčílíte se snadno, zejména tehdy, musíme-li bezpodmínečně a okamžitě něco udělat ?
9.	Obáváte se složitého rozhodnutí?
10.	Nespoléháte se příliš jen na své názory a nepřezíráte při tom názory ostatních ?
11.	Neuzavíráte se do sebe ?
12.	Nejste příliš zranitelní kritikou, zejména oprávněnou ?
13.	Stýkáte se jen s lidmi svého věku ?
14.	Začínáte se obávat něco podniknout, nebo takové záležitosti dlouho odkládáme ? 
15.	Nemáte někdy pocit, že nás nic nového nemůže potkat ?
16.	Nelitujete sami sebe ?
17.	Nekritizujete všechny mladé lidi nadměrně a šmahem ?
18.	Neupadáte do bezduché nečinnosti ?
19. Neupadáte bez příčiny do stavu mrzutosti ? 
A pro ženy (a mnohé muže) navíc:
20. Neztrácíte příliš mnoho času bezobsažným klevetěním ?
Při odpovědi na tyto otázky nemusíte dlouho přemýšlet. Při tom byste měli(y) být
do určité míry opatrní(é), avšak pravdiví(é) sami k sobě. Každý má jiný charakter,
závislý i na výchově, prostředí a samozřejmě na životních zkušenostech. Pokud se k
pravdivé a sebekritické odpovědi odhodláte, bude každý odpovídat odlišně.
Na první tři byste měl(a) odpovědět souhlasně, na ostatní jednoznačným NE. Avšak to
se vám podaří jen ztěžka.
Projdete-li tyto otázky jednou za měsíc nebo aspoň za čtvrt roku, můžete si uvědomit,
co se za tu dobu ve vás změnilo. A možná, že přijdete i na to , co byste proti tomu
mohl (mohla) dělat. Patří k tomu však značný kus sebekritiky. Máte ji ?
                                                                          (liter) 
                                                                
Pět smrtelných hříchů lidstva 
Podle sdělení řeckého historika Xenofona (430-355 př. Kr.) zkoumal filosof Sokrates
(469-399 př. Kr.) ...co je zbožné a bezbožné, krásné a hanebné, spravedlivé a
nespravedlivé, co je mírnost a bujnost, co statečnost a zbabělost, co stát a politik,
co vláda nad lidem... Spoluvytvářel antickou filozofii, bez jejíž znalosti se nedá
pochopit ani teologie. Starý zákon stanovil deset přikázání. Středověká církev
definovala sedm smrtelných hříchů (pýcha, lakomství, neřest, závist, zloba, obžerství,
bezcitnost). Ty měly vyhrůžkou pekla po smrti bránit lidem v nemorálním chování. 
Při úvaze nad současným průběhem světového dění se však nelze ubránit přesvědčení,
že lidstvo páše samo na sobě podobné hříchy. Ohrožuje jimi své prostředí i svoji
vlastní existenci Pokusme se definovat ty nejaktuálnější z nich:
1. Války sužují lidstvo od počátku jeho historie. Zbraně jsou stále zlepšovány a
jejich účinky jsou stále zhoubnější. Do 19. století byly schopny zabít jen jednotlivce
nebo nejvýše desítky lidí. V první světové válce bylo poprvé užito otravného plynu,
jež byl schopen naráz zabíjet i tisíce lidí. Ve druhé světové válce byly zbraně
hromadného ničení, atomové pumy, užity naštěstí až v závěrečné fázi.  
Ve válkách a zvláště účinkem zbraní hromadného ničení však umírají ti nepraví.
Nikdo z historických osobností, jež velké války vyprovokovaly a řídily, Alexander
Veliký ani César, Napoleon ani Bismark, František Josef I. ani Vilém II., Hitler ani
Osama bin Ládin, neumřeli ve válce. Ve válce umírají většinou jenom nevinní, ti
kteří jsou ovládáni.
Zbraní hromadného ničení již bylo vyrobeno tolik, že mohou zabít nás všechny a
zdevastovat povrch celé zeměkoule najednou. Mohou být využity nejen záměrně, ale
i náhodně, nehodou nebo činem zvráceného jednotlivce. Výroba zbraní hromadného
ničení je prvním smrtelným hříchem, jímž člověk ohrožuje svou existenci. 
2. Naše země vznikla a vyvíjela se miliony let po velkém třesku. Rostliny i živočichové
vytvořili vzájemně sladěné ekosystémy, existence jejichž neživých i živých prvků
se složitým způsobem podmiňuje. Všechny rostliny a živočišné druhy včetně neandrtálského
člověka tyto podmínky respektovaly. Ani dravá zvířata nemohou totiž zcela vyhubit
ta zvířata, jejichž masem se živí. Poslední pár dravců by totiž zemřel hlady ještě
dříve, než by vyhubil a v potravě spotřeboval své oběti. Homo sapiens je však
výjimkou, protože (nebo přestože?) je schopen systematické rozumové činnosti.
Podle posledních výzkumů záměrně vyhubil svého předchůdce, člověka neandrtálského.
V současnosti nehledí na to, jaké množství surovin zbývá pro další generace a plýtvá
jimi (včetně nafty, o jejíž využiti hodlá svést druhou válku v tomto desetiletí).
Nehledí ani na to, že nadměrným zamořováním půdy, vody a vzduchu došlo ke klimatickým
změnám, ničí tedy prostor pro svůj vlastní život. Ničení životního prostředí je 
druhým smrtelným hříchem, jímž člověk ohrožuje svou existenci.
3. Příroda, jejíž síly jsou tak gigantické, že je člověk nikdy nedokáže zvládnout,
vytváří řadu zpětných vazeb, jimiž reguluje výskyt druhů. Vyskytne-li se určitý
živočich na určitém místě v nadměrném množství, zapůsobí tyto zpětné vazby a jeho
stavy se vyrovnají. Homo sapiens se tomuto pravidlu vymkl, a tak výsledky lékařských
věd i sociální péče atd. způsobily, že počet obyvatelstva na světě exponenciálně
stoupá. Životní prostor na zemi je však omezen nejen geograficko-geometricky a
klimatickými či půdními podmínkami a výskytem vody, ale i sociální nerovností.
Určité oblasti světa jsou přelidněny již dnes. Opatření proti tomu provedla zatím
jen Čína, a to důslednou kontrolou porodností. Byla k tomu vedena pěti tisíci lety
své kulturní tradice, ale i šokem Maova komunistického režimu.  
Ve vyspělých státech je dnes životní standard ekonomickým a genetickým regulátorem
porodnosti. Ve státech třetího světa se však děti rodí většinou nekontrolovaně a do
bědných podmínek, nesrovnatelných s morálními a sociálními představami současnosti.
Církve a někteří politici je, svým odporem proti kontrole porodnosti, zbavují naděje
na lepší budoucnost a delší život. Nekontrolovaná porodnost, vedoucí k přelidnění
a bídě, je třetím smrtelným hříchem, jímž člověk ohrožuje svou existenci.
4. Liská společnost je nespravedlivá od svého vzniku. Celé dějiny jsou založeny na
rozporech, jež byly filozoficko-teologicky analyzovány již ve starověku a v novověku
i ekonomicky, sociologicky a dalšími moderními vědami. Opatření, která byla i po
zevrubných vědeckých analýzách podniknuta k odstranění nespravedlnosti, nebyla účinná,
a to včetně celostátních dlouhodobých velkopokusů s marxistickým socialismem.
Nespravedlnost ve světě se mění ve vlnách, vzrůstá a klesá s časem i místem. Závisí
na hospodářské situaci a způsobu vlády. Před patnácti lety přestalo být napětí mezi
kapitalismem a socialismem, mezi Východem a Západem, hybnou silou činnosti vlád
velmocí. Vyspělé kapitalistické země tím ztratily motivaci, kvůli níž zlepšovaly
podmínky svých chudých i chudých ve třetím světě. 
Podle statistik OSN je průměrný výdělek ve 49 nejméně vyvinutých zemích s více než
miliardou obyvatel stokrát menší než výdělek ve vyspělých zemích. S tím souvisí i
průměrná délka života, která je u bohatých dvojnásobná ve srovnání s nejchudšími
státy. Světový program pomoci chudým není dostatečně účinný. Proto došlo k pronikavému
spádu životní úrovně mezi bohatým Severem a chudým Jihem (zejména v Africe, Jižní
Americe, Bangladéši atd.). Hospodářsky silné země, využívaly po staletí využívají
suroviny a levné pracovní síly třetího světa, Je proto jejich morální povinností
tomuto chudému světu pomoci. Ohromná sociální nerovnost a neúčinnost pomocných
akcí vyvolává zoufalství a patří k příčinám terorismu. Mnohanásobná sociální nerovnost
je čtvrtým smrtelným hříchem, smrtelným hříchem, jímž člověk ohrožuje svou existenci.    
5. Zrychlení společenského vývoje a výstřelky konzumního způsobu života ve vyspělých
státech vedou k porušování tradičních forem života. Nadměrnou medializací dochází
navíc k unifikaci a deformaci informací. Zájem o realitu, usměrněný na základě falešných
informací ale i obecný nezájem umožňují zmanipulování důležitých společenských
skupin i celých národů. Fanatickými ideology, jež používali jen tzv. zgleichšaltovaného
tisku a rozhlasu byli před druhou světovou válkou zmanipulováni Němci, Italové i
Japonci. Informační prostředky dneška, zejména díky televizi a internetu, jsou daleko
účinnější. Mylné informace a lži, na jejichž základě vznikla i válka v Iráku se
rozšířily ještě účinněji. Technologický rozvoj a jeho vymoženosti i přebytek podružných
informací vytlačují navíc citový život a unifikují myšlení. Citová výchova je
omezována zaměstnaností obou rodičů a jejich absencí od kojeneckého věku dětí.
Mechanické unifikované prostředí a nadbytek zbytečných informací omezují tvůrčí
iniciativu i další vzdělávání četbou či individuální prací. Vedou ke ztrátě schopnosti
komunikace a ve velmi vzdáleném časovém horizontu budou mít genetické následky. 
Starší generace nedokáže dnes držet krok s nadměrnou technizací a je vytlačována z
veřejného života, plného agresivity. Její znalosti i zkušenosti nejsou využívány.
Ztrátou jejího kontaktu s mladou generací se ztrácejí i morální normy, působící na
vývoj jedince, zvláště když pozitivní vliv církví rychle mizí. Celkové zlepšení
životního standartu vede k tomu, že mládež ztrácí radost z překonávání překážek,
což ji vede k zahálce. Ve vyspělých státech, za snadných sociálních podmínek, dává
přednost parazitnímu životu.
Nadměrná technizace a ztráta tradic, medializace sledující jen zisk a unifikace
života globalizací může za tisíciletí vést i ke genetickému rozpadu člověka, což
je to pátým smrtelným hříchem, jímž člověk ohrožuje svou existenci. 
Je smrtelných hříchů lidstva jen pět?
Katastrofy nastávají nečekaně, jako povodně či dopad meteorů, nahromadí-li se různé
příčiny. Vyvolávají u postižených skupin i národů pozitivní šok. Prožitá katastrofa
zmobilizuje jejich síly k činnostem, směřujícím k nápravě. Proto jsou povodňové škody,
škody po tsunami či zemětřesení i trosky spadlého letadla většinou rychle odstraňovány. 
Proto nastal po druhé světové válce tak překvapivě úspěšný rozvoj v Německu i Japonsku,
a v Koreji po korejské válce.
Doufejme tedy, že příští katastrofa bude jen malá. Po velkých katastrofách nelze
zachránit nic. Proto zmizely z mapy světa Babylonská, Egyptská, Perská a další říše,
proto zmizely z mapy Kartágo i Řím, přestože zbraně hromadného ničení nebyly známy.
                                                                     (mj)
 
Spánek  a  nespavost
Spánek zabírá téměř třetinu lidského života. Nikdo se bez spánku neobejde a nikdo
nepřekoná určitý okamžik své únavy bez spánku. Téměř každý spojuje spánek s určitým
příjemným pocitem, neboť nás na určitou dobu zbavuje stresu a starostí. Někteří jej
však pokládají za ztrátu času. 
Nikdo však jednoznačně neví, proč vlastně člověk spí. Antičtí filozofové pokládali
spánek za bratra smrti a měli obavy, že se ze svých snů neprobudí. Určité poznatky
o spánku lze získat i z lidové moudrosti, z pohádek a ság.
S rozvojem přírodních věd se hledalo logické zdůvodnění spánku. Slavný lékař
Paracelsus viděl příčinu spánku v příjmu živin, jejichž uspávací komponenty se
dostávají do mozku. Alexander von Humbold pokládal na základě vlastních zkušeností
spánek za následek vyčerpání pracovním úsilím.
Význam spánku poznal každý na sobě. Nedostatek spánku a jeho okamžitá potřeba snižuje
možnost koncentrace. Při nedostatku spánku reaguje mozek halucinacemi - vytvářením
vizí či zvuků, jež ve skutečnosti neexistují. Pokusy bylo prokázáno, že žádný člověk
nevydrží bez spánku déle než 17 dní.
Moderní věda se zabývá i zvláštními formami spánku: bezvědomím, narkosou, komatem,
hypnózou, stavem transu. To, jakým způsobem nám spánek dává novou energii a psychickou
podporu, přesto objasněno není a zůstává i pro vědce záhadou.
Z četných průzkumů vyplývá, že zdravý dospělý člověk spí v noci sedm až osm hodin,
avšak že osobní potřeba spánku je zcela individuální. Chcete-li zjistit svou vlastní
potřebu spánku, jděte několik nocí za sebou spát ve stejnou hodinu, ne později než v
jedenáct večer. Nenastavujte budík a nenechte se vzbudit. Tak zjistíte, kolik hodin
spánku potřebujete. A podle toho organizujte pak svou činnost.
Při usínání se oči rychle rozkmitají. Toto vstupní stadium spánku je nazýváno REM
(podle anglického termínu Rapid-Eye-Movement). Při něm jsou sny velice intenzivní
a mozek pracuje téměř jako za bdělého stavu. Pak nastávají čtyři fáze čím dále tím
hlubšího spánku, při nichž oči nekmitají - dvě fáze lehkého a dvě hlubokého spánku.
Z hlubokého spánku se člověk vrací do lehkého spánku a zpět do fáze REM. Za noc
obvykle čtyři až šest cyklů tohoto usínání a návratu do fáze REM. Specialisté jsou
toho názoru, že v nejhlubší fázi spánku si člověk nejlépe odpočine. 
Někdo spí po celý život stejně dobře, tedy i ve stáří. Kdo spal špatně ve středním
věku, vzhledem ke starostem a rozporům v zaměstnání, může někdy po vstupu do důchodu
zase dobře spát. Jiný zase spí ve stáří špatně, neboť mu starosti přibyly, nebo že
si je vytváří. Kvalita a délka spánku se mohou měnit v průběhu roku i s počasím.
Oproti minulým teoriím, že ve stáří je třeba méně spánku, tvrdí velká část současných
odborníků, že potřeba spánku se ve stáří celkem nemění. 
Stárnutím se však mění průběh spánku. Někteří starší lidé mají pak potřebu několika
krátkých spánkových chvilek i během dne. Není důvodu, proč by jich nevyužili, pokud
pak v noci spí. Senioři a seniorky se v noci častěji budí a úseky polospánku či
bdělosti u nich trvají déle. 
Chceme-li se vyhnout poruchám spánku a nespavosti, musíme se především večer vyhnout
pití kávy či silného čaje - vyjma ovocných a bylinných čajů pro uklidnění, a jít
spát až tehdy, jsme-li unavení. Také kouření nebo alkohol před spánkem mohou bránit
v usnutí, vyjma sklenky piva. Tlak půllitru  piva v močovém měchýři nás však zřejmě
k ránu probudí. Před spánkem je třeba se tělesně i duševně uklidnit. Někdy je to
těžké, zejména tehdy, máme-li starosti. 
Některé ze změn spánku ve stáří se mohou prohlubovat natolik, že vyžadují poradu
s lékařem. Ve většině případů lze chorobným změnám spánku předejít nebo je odstranit
jednoduchými prostředky a vlastní vůlí. Dokonce potřebu prášků pro spaní lze snižovat
při zachovávání následujících předpokladů a pravidel:
Prvním předpokladem dobrého spánku je zdravotně nezávadné tvrdé lůžko s nízkým
polštářem, neohýbající krční, hrudní a bederní páteř a nevyvolávající bolesti.
Důležitá je i orientace lůžka vůči geomagnetickému poli. Podle specialistů je pro
spánek nejlepší poloha těla ve směru východ západ s hlavou k východu. 
Druhým předpokladem je větrání. Svěží chladný vzduch zkvalitňuje spánek. Je proto
výhodné spát při otevřeném okně, pokud nás neruší hluk. 
Třetím předpokladem je pocit sytosti, avšak večeře by měla být lehká (hlavní jídlo
má být oběd či snídaně) a pozřena tři čtyři hodiny před usínáním. Pití většího
množství tekutin před spaním přispívá k přerušování spánku.
Chcete-li snadno usnout a dobře spát, můžete se před spánkem projít či vykoupat ve
vlažné, ne však horké vodě, a poté osprchovat studenou vodou. Pak na chvíli usednout
a cílevědomě se přeladit, třeba uklidňující četbou, klidným pořadem televize nebo
poslechem hudby, kterou máme rádi. Myslete pak na něco pozitivního, třeba na krajinu
vašeho dětství, bylo-li šťastné. Rozhodně nemyslete na konflikty a těžkosti minulého
dne, ani na ty z minulosti.
Hlt mléka s medem těsně před spánkem vám pomůže usínat. To vše platí i při nočním
probuzení. Nezačněte po něm číst, abyste si nevypěstovali podmíněný reflex probuzení
= čtení. Napijte se trošky mléka, nebo, máte-li vysoký tlak, vezměte tabletku proti
němu - nejlépe až k ránu. Zapijte ji hltem vody. Nebo pojezte dva tři stroužky česneku
s chlebem a pomazánkou a zapijte to sklenicí piva dvanáctky. Uložte se do relaxační
polohy na zádech s mírně roztaženýma nohama a rukama. Uvolněte postupně svaly na
zádech, levé a pravé noze, levé a pravé ruce a na každém prstu zvlášť. Zmáčkněte
několikrát pravým palcem koutek na vnitřní straně levé ruky pod zápěstím, napravo
od tepny, těsně vedle kosti (akupunktura). Soustřeďte své myšlenky na krajinu z mládí,
opakujte pomalu v duchu: moje levá ruka je teplá a těžká. Klidně a mnohokrát za sebou,
a už usínáte.
                   Dobrou noc !
				                                                 (liter)

CÍLEVĚDOMOSTCÍLEVĚDOMOST
SENIOŘI SOUČASNOSTI
NOVÉMYŠLENKYNOVÉMYŠLENKY

Wolfgang Schüssel
Ve funkci předsedy Rady Evropské unie, složené z ministrů členských zemí a zvané
též Rada ministrů EU, se střídají představitelé členských států v šestiměsíčních
intervalech. 1. ledna 2006 vystřídal britského premiéra Tonyho Blaira v této funkci
rakouský kancléř, šedesátiletý Wolfgang Schüssel.
Narodil se ve Vídni a na tamní universitě vystudoval práva. Politického dění se
zúčastnil od mládí. Již jako třiadvacetiletý se stal tajemníkem parlamentního klubu
Rakouské lidové strany. Od roku 1979 byl poslancem Národní rady a v roce 1989 se
stal rakouským ministrem hospodářství. 
V roce 1995 byl zvolen předsedou Rakouské lidové strany a přijal funkci ministra
zahraničí a vicekancléře koaliční vlády sociálně-demokratického kancléře Franze
Vranitzkého.
Ve volbách roku 1999 skončila Rakouská lidová strana jako třetí, za sociálními
demokraty a stranou Svobodných, vedenou nacionalistickým xenofobním populistou
Jörgem Haiderem. 
Sociální demokracie odmítla tehdy koalici s Haiderovými populisty a ani s lidovci
se nedokázala dohodnout. Toho využil  Wolfgang Schüssel a dohodl se s Haiderem.
Stanul v čele nové rakouské koaliční vlády, ač jeho strana skončila ve volbách jako
třetí. 
Skutečnost, že Haiderovi populisté se stali členy koaliční vlády v Rakousku, vyvolala
však odpor představitelů řady evropských států a také sankce ze strany Evropské
unie. Haiderova nevraživost vyvolala vzápětí reakci i ve vlastní straně a ta jej
zbavila místa předsedy. V této situaci vypověděli Schüsselovi lidovci koalici se 
Svobodnými. Jejich vláda pak nechala vypsat nové volby, které přinesly lidové straně
rozhodné vítězství a Schüsselovi opět pozici rakouzského kancléře.
Schüssel tedy řídí rakouskou vládu již sedm let. V tomto období se hospodářská
situace v zemi výrazně zlepšila. Rakousko má dnes vyšší HDP na hlavu než Spolková
republika Německo. Docílilo se toho zejména provedením řady ekonomických reforem
a strukturálních změn, jež zvýšily zaměstnanost. Proto získal Schüssel - původně
považováný za liberála a dnes spíše za neokonservativce - pověst úspěšného reformátora
socíálního státu. 
Je ostatně znám jako skvělý technokrat, neústupný vyjednavač a zkušený taktik, který
se sice k mnohým otázkám nevyjadřuje, avšak jež dokáže oddolat i kampani bulvárního
tisku. V letech 2001-2 požadovali Svobodní za podpory Neue Kronenzeitung tvrdě, aby
rakouská vláda vetovala vstup České republiky do Evropské unie - vzhledem k tomu že
české vlády soustavně odmítaly zastavit dostavbu a provoz jaderné elektrárny Temelín.
Podařilo se jim získat podpis více než 900 tisíc Rakušanů. Schüssel tehdy prohlásil,
že jeho lidová strana považuje rozšíření EU za tzv. srdeční záležitost a další
politické komentáře k této problematice odmítal.
Až do konce června tohoto roku bude tedy tento význačný rakouský politik předsedou
vrcholného orgánu Evropské unie. Jaký to bude mít pro Unii význam, to teprve uvidíme.
Pro naše hospodářství by mělo velký význam urychlit otevírání evropských trhů.
Schüsselovi lidovci mají však z dalšího otevírání obavu. Nový předseda Rady nemá
proto důvod to podporovat. Uškodilo by to doma nejen jemu, ale i jeho straně.
                                                                          (red)