18     EVROPSKÝ SENIOR          3.11.2005          
Společnost pro Evropu,
Pod Parukářkou 8 - 130 00 Praha 3
www.rscr.cz    Redakce:  DrJermar@aol.com 
ROZMNOŽUJTE   NAŠE   INFORMACE    XEROXEM

Boj proti vytlačování seniorů
Člověk jako živočišný druh se může dožít až stodvaceti let, kdyby žil ve zdravém prostředí
a kdyby ho neusmrtily smrtelné úrazy nebo zhoubné choroby. Ženy žijí v průměru déle než muži. V minulosti
se průměrná délka jejich života prodlužovala podstatně rychleji než průměrná délka života mužů. Podle odhadu
z doby před 30 lety by v současnosti na světě mělo být o polovinu více žen než mužů. Vyšší procento jejich
zaměstnanosti ve vyspělých zemích však negativně zapůsobilo na tento trend. 
Podle údajů OSN bylo před padesáti lety na světě přibližně 200 miliónů lidí starších 60 let. V roce 1970 jich
bylo přes 300 a dnes nás je již kolem 600 miliónů. Na světě je tedy dnes dvakrát tolik seniorů než před
třiceti lety. Za dvacet let bude v naší republice čtvrtina obyvatelstva starší než 60 let.
Jak vyplývá ze závěrů semináře o stárnutí, pořádaného Světovou zdravotnickou organizací WHO, je jednou z
nejúčinnějších metod zpomalení stárnutí zachovat, podle fyzických i mentálních možností, určitou část
profesionální činnosti. Dále je třeba vzít na zřetel, že život seniorů v České republice se bude po stránce
formální i materiální pozvolna přibližovat způsobu života seniorů v Evropské unii.
Podíl seniorů na celkovém počtu obyvatelstva se tedy i v naší republice poměrně rychle zvyšuje. To vyžaduje
řadu organizačních i ekonomických opatření. Z těchto důvodů je třeba také zlepšit, zaktivovat účast i našich
seniorů při společensko-politickém životě, podpořit jejich aktivní život, aby se i jejich stárnutí zpomalilo.
Na druhé straně je i výhodné využít životní zkušenosti seniorů, zejména z let před a po roku 1948 a také z
let 1968 a krátce po tomto roce jako zdroje důležitých informací pro příslušná politická rozhodnutí.
Pro podporu aktivace českých seniorů a seniorek vyhlásila Evropská komise i v České republice, v rámci
finanční podpory Phare, pod číslem CZ 2002/000-282.02.02, program Boje proti vytlačování seniorů na okraj
společnosti s původním anglickým názvem Fight Against Marginalisation of Senior Citizens. 
Tento program měl dvě priority
1. Zlepšit přístup seniorů k informacím, vzdělávání a komunikaci a zlepšit postoj společnosti k seniorům;
2. Posílit sociální a zdravotní služby a lidskou důstojnost seniorů.
Zatím co druhá priorita se týkala především specializovaných institucí a zařízení pro seniory, první priorita
oslovila seniory samotné, tedy především velké seniorské organizace, sdružené v KVOD - Koordinačním výboru
organizací důchodců. První priorita se týkala se tří sektorů:
a) výuky internetu pro seniory;
b) vztahu společnosti a seniorů;
c) evropského zasíťování organizací. 
Nadace pro rozvoj občanské společnosti NROS, která tento a jiné projekty Phare řídí, přejmenovala celý
program pro seniory tak, že se zcela vytratil původní záměr EU. Pod názvem "Podpora aktivního života seniorů"
přidělila pak fondy první priority:
- dvěma seniorským organizacím: Senior, Život 90 a dále řadě organizací, jež se seniorskou problematikou
zaobírají jen jako okrajovou činností, tedy vzdělávacím centrům a organizacím Venkovský prostor, Totem,
Filla, Remedium, Centrum pro rodinu a sociální péči, sdružení pro ekologickou výchovu Tereza a Evropskému
poradenskému a informačnímu centru.
 - řadě církevních institucí jako jsou diakonie, hospicová sdružení, charity, jejichž záměrem je zejména
posílení sociálních  a zdravotních služeb. 
- Českému helsinskému komitétu, obsahem jehož činnosti jsou podle stanov práva menšin (a tedy i seniorů),
práva žen, práva dětí a cizinců, ale i především vězeňství a trestní justice, práva vězňů a zadržených
policií.
Tyto instituce se zabývají převážně seniory mimo aktivní činnost, což spadá pod druhou prioritu programu. 
Návrhy projektů klíčových seniorských organizací, zaměřené zejména na financování činností KVOD, Svazu
důchodců ČR a ADO - Asociace důchodců odborářů odmítla NROS poprvé již v roce 2003. 
Při novém rozdílení grantu na jaře 2004 předložily své návrhy naše dvě nejdůležitější organizace důchodců
znovu: KVOD - Koordinační výbor organizací důchodců a Svaz důchodců. ADO - Asociace důchodců odborářů
nesměla předložit podle pravidel NROS žádný návrh. Je totiž odborovou organizací a nikoliv organizací
neziskovou. 
Společnost pro Evropy předložila svůj návrh v koordinaci s návrhy KVOD i Svazu důchodců a s návrhem ČSVTS -
Českého svazu vědeckotechnických společností. Žádný z těchto návrhů, vyjma projektu ČSVTS, nebyl nadací
NROS přijat.
O kvalitě rozhodnutí i práce NROS, odborné úrovni a zřejmě i charakteru členů jejího vedení a příslušné
její komise, jež rozhodovala anonymně, v rozporu s pravidly Evropské komise, svědčí ostatně fakt, že
přidělila grant mládežnickému projektu, nazvaného: Dědo, zmáčkni knoflík vpravo nahoře, tedy projektu,
jež uráží lidskou důstojnost seniorů. 
Návrhy našich organizací byly navzájem koordinované a zahrnovaly, jako jediné mezi všemi, všechny tři
sektory první priority tohoto programu Phare. Byly vypracovány za vedení předních odborníků seniorské
problematiky v České republice, jež znáte, za spolupráce mezinárodního poradce, jež po desetiletí
připravoval a vedl internacionální projekty a mnohačlenné vícenárodní týmy v rámci Organizace spojených
národů, Světové banky, Asijské rozvojové banky a Kreditanstalt für Wiederaufbau.
Všem těmto, skutečně seniorským návrhům, vypracovaným znalci, přidělila NROS nejnižší ocenění, aby je
mohla vyřadit. Přestože byly zpracovány i za mezinárodní podpory BAGSO, zastřešující německé seniorské
organizace a za spolupráce evropského výzkumného ústavu, zabývajícího se problémy seniorů v Evropě. 
Tak dosáhla nadace NROS naprostého opaku záměru Evropské komise: Vytlačila největší a nejzkušenější
organizace seniorů České republiky na okraj společnosti tím, že předala finanční prostředky Evropské
unie především organizacím lidí produktivního věku a místního významu. 
Zasíťování a přenášení evropského seniorského know-how, tak potřebné pro evropskou spolupráci, v jejímž
rámci předložila svůj návrh Společnost pro Evropu (tedy prioritu 1c programu) NROS pak zcela vyřadila.
Statisíce členů našich dvanácti seniorských organizací, zastřešených Radou senioru České republiky, si
zaslouží, aby nebyli stavěni mimo českou společnost a aby některý z kontrolních orgánů vlády České
republiky zajistil pořádek v této záležitosti. 
Proto Společnost pro Evropu již loni požádala o prošetření této záležitosti nejprve přímo paní
PhDr.H.Šilhanovou, ředitelku NROS a pak příslušný odbor ministerstva financí. Ti neshledali nic závadného
na skutečnosti, že právě třem nejvýznamnějším organizacím seniorů nebyl přidělen grant. Nezabývali se tím,
že granty byly přiděleny především organizacím, řízeným občany v produktivním věku, že cíle evropského
programu nebyly dosaženy a senioři, jímž byl program určen předem vyloučeni.  
Proto se Společnost pro Evropu obrátila minulý měsíc přímo na pana místopředsedu vlády Škromacha se žádostí,
aby příslušné orgány prošetřily, jakou část prostředků z tohoto evropského programu pro Boj proti vytlačování
seniorů na okraj společnosti získali lidé v produktivním věku a kolik zbylo na důchodce. 
Odpověď pana místopředsedy hodláme zveřejnit v novém seniorském měsíčníku, případně i v denním tisku. 
Boj proto vytlačování seniorů na okraj společnosti je nutno dovést do konce. Granty se pokusíme získat z
jiných zdrojů Evropské komise, na jejichž rozdělování nemají české organizace, podobné NROS, žádný vliv.
Hledáme zájemce o tuto mezinárodní spolupráci, schopné připravovat dokumenty v cizím jazyce, zejména v
němčině a angličtině. Prosíme je, aby se přihlásili na adresu redakce a Společnosti pro Evropu.
                                                                                                  (red)
Rada seniorů ČR 
Byla založena dne 31.května 2005 dvanácti členskými organizacemi sjednoceného důchodcovského hnutí s cca
půlmiliónovou členskou základnou. Rada senioru České republiky tak disponuje reprezentativní mírou
suverenity k výkonu vyjednávacích, konzultativních, dohadovacích, informačních, iniciativních, kontrolních,
mezigenerační sjednocujících a poradních funkcí ve vztahu k vládě, k resortům, k parlamentu a k dalším
ústavním činitelům v zastoupení všech 1 930 000 příjemců starobních penzí v České republice.
Po konstituování příslušných struktur usiluje uvedené funkce plnit též ve vztahu k orgánům krajské a
obecní samosprávy. Zaregistrování Rady bylo provedeno dne 4. července 2005. 
Posláním Rady, která v České republice vznikla po vzoru států Evropské unie, je vytváření otevřené
společnosti pro všechny generace, koncipování mezigeneračních vztahu, dialogu a tolerance, aktivizace
starší generace pro duchovní, kulturní, sociální a společenský rozvoj.
Rada je připravena spolupracovat se státními orgány též na zajišťování odpovídajícího sociálního postavení
a životního standardu třetí generace, na využívání potenciálu, intelektu a zkušeností senioru ve prospěch
společnosti, na tvorbě a realizaci projektu aktivního stárnutí české populace. 
Členy předsednictva Rady byli zvoleni: Dr. Zdeněk Pernes, předseda, Prof.Dr.Jan Solich CSc, 1.místopředseda,
Ing. František Hinz a Ing. Jaroslav Ulma - místopředsedové, dále doc. MUDr. Josef Alois Tichý, CSc.,
PhMr. Hana Čiháková, PhDr. Jiří Dejmek a Ing. Ludvík Laburda.
Členy revizní komise jsou Jarmila Houšková, Oldřich Strnad a Ing. Jiří Zelinka.
Kontakt: Rada seniorů ČR, 
         nám. W. Churchilla 2,
		 112 59 Praha 3
		 e-mail rscr@rscr.cz
                                                                                            (rscr)

Společnost pro Evropu
je občanské sdružení, registrované a vyvíjející činnost podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,
ve znění pozdějších předpisů. Cílem tohoto sdružení je spojovat napříč politickým spektrem všechny občany,
organizace, skupiny i jednotlivce naší republiky, pro aktivity směřující k podpoře a rozvoji demokratické
Evropy jako svazku rovnoprávných států, jež udržují své tradice, usilují o život v míru, svobodě a dostatku
a přijímají možnosti globalizace jako výzvu pro vyrovnání rozvoje a jeho udržení v setrvalém stavu,
skýtajícím stejné možnosti všem vrstvám obyvatelstva.
Evropa, jejíž dveře se pro nás otevřely naším rozhodnutím při referendu, je demokratickým svazkem a
demokracie znamená spoluúčast všech. Proto sleduje Společnost pro Evropu tyto záměry:
- podněcovat důvěru běžných občanů České republiky v ideály, které se v členských zemích Evropské unie
osvědčily v průběhu více než padesáti let 
- informovat a diskutovat o přínosu a problémech Evropské unie i připravovaných reformách její činnosti
a tyto diskuse spoluorganizovat
- podněcovat zájem všech občanů na probíhajícím procesu reformy evropského dění a aktivizovat pro
evropské myšlenky celou naši společnost 
- vytvořit tak předpoklady pro rychlé a úplné  využití všech možností, jež České republice vstup do
Evropské unie skýtá. 
Společnost poskytuje ženám a mužům bez rozdílu věku, národnosti a vyznání a také vyspělé mládeži možnosti
spolupráce. Její členové neplatí žádné příspěvky. Zavazují se jen aktivně se podílet na úsilí české
společnosti při rozvoji demokratické Evropy jako svazku rovnoprávných států, jež udržují své tradice,
usilují o život v míru, svobodě a dostatku a přijímají možnosti globalizace jako výzvu pro vyrovnání
rozvoje a jeho udržení v setrvalém stavu. 
Společnost pro Evropu vydávala od 20. dubna 2001 až do doby referenda o vstupu do Evropské unie v internetu
na www.evropan.info stránky EVROPAN DNES a magazín Výběr z EVROPANA. Bulletin EVROPAN vydávala měsíčně
xeroxem a zasílal jej 2000 zájemců, především městským a obecním úřadům, kde nebyla evropská regionální
informační střediska a redakcím místních novin. Ty je pak dále šířili, zejména xeroxem. Od února 2003 až
do července 2004 zveřejňovala v internetu měsíčně stránky o názvu EVROPSKÝ SENIOR, zaměřené specielně na
problémy seniorů v Evropě. 
Společnost zamýšlí i v dalším zlepšovat informovanost občanů o Evropské unii a zejména informovat seniory
o mezinárodních evropských programech, na nichž by se mohli podílet.
                                                                                           (evrospol)
 
Co je to Brusel čili instituce EU
Evropská unie není státem a nemá tedy zatím ani ústavu. Rozdělení všech činností mezi orgány a instituce
Unie a státní orgány členských států byly stanoveny řadou smluv. Podle těchto smluv byly existují následující
čtyři základní instituce EU: Evropský parlament, Rada Evropské unie, Evropská komise, Evropský soudní dvůr
a Evropský účetní dvůr. Před-stavitelé států a vlád tvoří Evropskou radu, jejíž zvláštní a centrální funkce
existuje mimo tyto instituce. 
Přímým zástupcem zájmů občanů je Evropský parlament. Jeho členové jsou voleni jednou za pět let v počtu
mandátů odpovídajícím počtu obyvatelstva příslušných členských zemí. Parlament jmenuje komisaře Evropské
komise a spolu s Radou EU schvaluje zákony i rozpočet Unie a kontroluje výkonnou moc. 
Rada Evropské unie, složená z ministrů všech členských států a zvaná též Rada ministrů, rozhoduje o
hospodářské politice. Její rozhodnutí jsou pro členské státy závazná. Evropská komise je výkonný orgán
(soubor úředníků), řízený komisaři, jejichž význam a činnost odpovídá v příslušných resortech práci
rezortních ministrů. Každý členský stát bude po rozšíření delegovat do Evropské komise jednoho komisaře.
Povinností komisařů je hájit zájmy Unie bez ohledu na vlastní státní příslušnost.
Finanční institucí Evropské unie je Evropská investiční banka. Nezávisle funguje Evropská centrální banka
navazující na systém národních bank.
Poradní funkci má jak hospodářský a sociální výbor EU tak i výbor regionů, proporcionálně složené ze
zástupců členských zemí. Evropským parlamentem je volen Evropský ombudsman, který vyřizuje stížnosti na
špatnou činnost institucí a orgánů EU, nikoliv však na záležitosti špatné státní, regionální či místní
správy členských států.
                                                                                           (Podklady EK)

Vzpomínka redaktora
Můj tatínek býval často hluboce zamyšlen a rozprávěl sám se sebou. Ve svém zamyšlení schopen říci vprostřed
davu najednou velmi hlasitě: Vláda republiky československé nebo: Spojené státy evropské....To byly pojmy
za protektorátu nebezpečné, a on je opakoval často. Maminka mi proto kladla na srdce, abych na něj dával
pozor. 
Po práci zasedal často ke svému psacímu stolu s ohromným skleněným kalamářem. V přední řadě jeho knihovny
byla krásná literatura. Zakrývala odbornou literaturu, jež byla schována v druhé řadě. Bylo tam dost
protinacistických knih (což bylo nebezpečné ve válce) i protisovětských knih (což bylo nebezpečné po válce).
Diskutoval o obsahu těchto knih s přáteli, jež byli často internacionální. Měl obzvláště rád Rusy
(bílé - antiko-munistické) a Poláky (pracoval v Polsku pro Baťu). 
Měl velmi elegantní, energické, ale těžko čitelné písmo. Psal pak svým velmi tlustým dřevěným perem do dvou
objemných sešitů velkého formátu. První měl titul Otázky národohospodářské, druhý Spojené státy evropské.
Krátce po válce mne začalo mne zajímat, co vlastně píše. Zabýval se světovou politikou, politickou a
národohospodářskou situaci, proměnlivostí evropských hranic, vztahy kontinentální Evropy k Anglii, USA i
SSSR. Analyzoval situaci a měl vystřiženu řadu článků týkajících se Svazu národů, občanské války ve
Španělsku, válečného nebezpečí, židovských problémů, německo-řeských, německo-francouzských,
německo-italských a německo-britských vztahů.
Považoval za potřebné, aby se evropský kontinent a to bez Velké Británie, spojil podobně, jako to učinily
koncem 18. stol. Spojené státy americké. Považoval zemřelého T.G. Masaryka za nejvhodnějšího prezidenta
Spojených států evropských.  
Počátkem roku 1949 byl tatínek v politickém procesu odsouzen na dva roky vězení. Částí uvedených materiálů
bylo využito jako důkazů proti němu. Byl žalářován v Plzni, ve věznici Bory. Pan doktor Huňáček, jenž byl
po válce prokurátorem při procesu K. H. Franka, poradil mamince jak dosáhnout revize procesu. Po obnoveném
procesu se táta vrátil domů a pokračoval v psaní svých spisů. Jeho bratr Oldřich však nevyvázl z
komunistických spárů tak lehce. Vyslovil v úzkém kruhu čtyř kolegů přání, aby se sociální demokraté od KSČ
opět osamostatnili. Jeden z nich byl konfident a udal ho. Strýc Oldřich byl v Ostravě za pouhé vyslovení
zmíněného názoru odsouzen na třináct let, z nichž pak osm odseděl, většinou na Mírově.
Maminka tehdy donutila tátu, aby své spisy zničil. Učinil to s těžkým srdcem. Od té doby pak jen prohluboval
své znalosti angličtiny. Posléze byl průvodcem cizinců v Karlových Varech.
                                                                                                  (red) 
 
CÍLEVĚDOMOSTCÍLEVĚDOMOST
SENIOŘI SOUČASNOSTI
NOVÉMYŠLENKYNOVÉMYŠLENKY
R. Coudenhove-Calergi
Evropská myšlenka měla mnoho předchůdců. Jedním z nich byl v 15. století i náš husitský král Jiří z Poděbrad.
Evropské myšlení 20. a 21. století však vychází především z úvah a propagační i organizační činnosti hraběte
Richarda Nikolause Couden-hove - Calergiho (1894-1972), narozeného v Tokiu. Jeho matka byla Japonka. Otec,
rakouský šlechtic holandsko-řeckého původu, byl majitelem panství Ronšperk v Čechách.  
Svým aristokratickým původem a křesťansko-buddhisticko-hinduisticko-mohamedánským vychováním byl Richard
Coudenhove-Calergi předurčen k filozofickému myšlení. Doplnil je systematickou snahou uplatnit nové myšlenky
v praxi. Oddal svůj život velkým všelidským ideálům a stal se kosmopolitou. 
Po první světové válce byl nakrátko československým diplomatem. Poté se usadil jako nezávislý publicista
ve Vídni. V pozdějších letech se stal francouzským občanem.  
V roce 1922 publikoval prostřednictvím Neue Freie Presse ve Vídni výzvu k založení Panevropské Unie.
Získal pro ni tehdy jen 51 členů. V roce 1923 založil vlastní nakladatelství a vydal v něm publikaci
Pan-Europa. Tato kniha byla určena k probuzení politického hnutí, k němuž prozíravě vyzvala evropskou
mládež. 
Kritizoval tehdejší evropskou politiku tehdejší doby jako politiku minulosti, jež nebyla politikou pro
budoucnost. Prostřednictvím evropského hnutí chtěl autor zabránit dalším válkám v Evropě, jejichž vznik
předvídal s pronikavou jasnozřivostí. Zdůraznil, že každá historická událost začíná jako utopie.
V deseti kapitolách se zabýval všemi podstatnými problémy tehdejší Evropy: Nejprve jejím vztahem ke
světové politice a  mezistátními hranicemi i jejich oprávněností, v dalších kapitolách analyzoval vztahy
kontinentální Evropy k Anglii, tehdy považované za nejvýznačnější světovou mocnost, dále vztahy Evropy
ke vznikajícímu Sovětskému svazu i ke Spojeným státům, jako velmoci, která výsledek první světové války
nejvýrazněji ovlivnila. 
Věnoval se i poměru Evropy k tehdy vzniklému Svazu národů. V dalších kapitolách analyzoval válečné nebezpečí
i politickou situaci po první světové válce. Svou knihu uzavřel rozborem německo-francouzských vztahů a
národnostních otázek. 
V závěrečné kapitole navrhl tři fáze vzájemného přibližování k vytvoření Spojených států evropských.
Vyslovil prorockou větu: Rusko chce Evropu dobýt - Amerika koupit, která platí dodnes. 
Richard Nicolaus Coudenhove-Calergi oslovil velké státníky i svou další činností, mezi nimi T. G. Masaryka,
Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla, George Pompidou, Bruno Kreiského i Konráda Adenauera. V pozdních
letech se znovu oženil s Kirschi Benatzkou, vdovou po Ralphu Benatzkém, úspěšném skladateli operet, narozeném
v Moravských Budějovicích. Coudenhove-Calergi šířil evropskou myšlenku až do svých sedmdesáti osmi let.
Probudil velké politické hnutí, které vedlo k založení Evropské unie. 
Jeho starší bratr Johann, hrabě Coudenhove-Calergi, sídlil na zámku Ronšperku. Měl dceru Marinu, jež spolu
s ním byla z ČSR po válce vysídlena do Bavorska. Odešla pak za svou matkou Lily do Říma, pracovala jako
sekretářka v USA a zemřela tam v roce 2000.
                                                                                      (red)